Pro roli Lyry vás na castingu k tomuto filmu vybrali z deseti tisíc dívek. Proč si myslíte, že jste byla vybrána právě vy?

Nevím, to mi nikdy neřekli. Ale myslím si, že to bylo možná proto, že dost dobře znám literární předlohu filmu. A to mi, myslím, pomohlo – už jsem měla nějakou představu, jaká Lyra je.

Bylo to ale v podstatě dílem náhody. Maminka mi totiž zakázala jít na casting, pokud by pršelo – nechtělo se jí čekat v dešti ve frontě. Naštěstí svítilo sluníčko... Maminka taky dohlédla na to, abych se před konkurzem nečesala, protože Lyra má být taková rozcuchaná a trochu ušmudlaná. Řekla si, že takhle na ně udělám hned dojem.

Prý už máte smlouvu na další dva filmy trilogie. Už víte, jestli se budou natáčet?

Smlouva existuje, ale nevím, jestli se začne. O dvou následujících dílech se ještě nerozhodlo. Ale moc ráda bych na tom pracovala, protože ty další dvě knížky mám taky velmi ráda.

Proč jste se rozhodla přijet do Zlína a jak na vás působí?

Víte, já nejsem ten, kdo vybírá a rozhoduje, kam pojedu. Jsem ráda, že jsme tady, protože je tu krásně a moc mě to tu baví...

Přijel někdo s vámi? Smíte si s sebou brát někoho z rodiny, nebo cestujete sama?

Jezdí se mnou maminka a taky s sebou musím mít soukromou učitelku, protože je ještě školní rok. Učím se aspoň tři hodiny denně nebo patnáct hodin týdně, takže k tomu sednu vždycky, když mám třeba volnou půlhodinku mezi rozhovory či natáčením. Je to docela namáhavé, ale baví mě to, protože podle mě se naučíte víc se soukromým učitelem, než když vás rozptyluje celá třída.

Máte čas i na normální život dospívajících, jako je chození ven s kamarády a podobně? Nebo jste se ho musela vzdát kvůli práci?

Já žiju ve dvou světech. V jednom dávám rozhovory, natáčím, chodím na premiéry, no a pak mám druhý svět, ve kterém normálně chodím do školy a jsem obyčejná holka jako ostatní, která má kamarády. Pokud je dokážu oddělovat, je to fajn – filmování není v mém životě to hlavní a jediné. Nechci, aby mě moji vrstevníci brali jako někoho zvláštního.

Díky Zlatému kompasu se na vás upírá pozornost médií. Je těžké dospívat pod dohledem veřejnosti?

Na premiéře filmu jsem dostala bodyguarda. Předtím jsem nikdy žádného samozřejmě neměla, takže když vedle vás pořád někdo stojí, honí se vám hlavou všelicos. Člověku to nahání strach, říkáte si, proč ho vlastně potřebujete. Kdo mi chce něco udělat? Ale bylo to v pohodě a časem si zvyknete.

Pracovala jste se známými herci jako Nicole Kidman, Timem Currym či Christopherem Leem. Měla jste kvůli nim trému? Jak se vám s nimi hrálo?

Trému jsem trochu měla, když jsem se s nimi poprvé setkala. S Christopherem jsem se nepotkala, ale Nicole, Tim a všichni ostatní byli moc milí a laskaví a hodně mi pomáhali. Naučili mě spoustu věcí. Třeba Daniel Craig a Eva Green mi poradili, že když hodně skáčete, než máte jít natáčet záběr, rozproudí vám to energii a jste na svůj výstup lépe připravení, zejména když jde o akční scénu nebo vypjaté emoce.

Znáte se s Dakotou Fanning? Není to zvláštní, že dvě přední dětské herečky v jedné generaci mají stejné, ale přitom neobvyklé jméno?

S Dakotou jsem se nikdy nesetkala, ale poznala jsem její sestru Elle. Je hrozně milá. Ráda bych se s Dakotou seznámila. Je vážně zvláštní, že se jmenujeme stejně. Ale je to dobré jméno, takže je to v pohodě.

Jak zvládáte dlouhá natáčení, při nichž pobýváte v cizích zemích?

Občas se cítím trochu osaměle – hlavně když se natáčí v zahraničí. Film Tajemství měsíčního panství (The Secret of Moonacre) jsme natáčeli tři měsíce v Maďarsku a to pro mě bylo těžké, protože jsem mohla jezdit domů jedině o víkendech, jinak jsem neměla žádné volno. Kamarádi doma zase všichni chodili do školy. Takže byla potíž najít čas, abych si mohla zajet domů za nimi nebo kdy by oni přijeli za mnou. Ale nakonec se to nějak podařilo.