Článek
Českou verzi připravil Jiří Zbořil a i díky němu je tu po skvělé loňské vzpomínce Nicka Masona Pink Floyd další vyprávění rockera, jehož životní peripetie dala na knihu vzpomínek, ale chápat ji lze i jako román.
Clapton zprvu spolupracoval se spisovatelem. Když ale zjistil, že práce nenabývá tak, jak si představoval, chopil se pera sám a svůj život od roku 1945, kdy v březnu přišel na svět, po loňský otevřeně přiblížil.
V zájmu objektivity se vedle hudebního vývoje nevyhnul vyprávění o tom, jak vyrůstal s prarodiči, či o smrti kytaristy Jimiho Hendrixe, která do obludných rozměrů odstartovala jeho následující lítý boj s drogami a alkoholem. Píše o víře v boha i o smrti svého syna Conora v roce 1991, což je přirozeně nejsilnější kapitola díla.
„To ráno myl domovník okna a nechal je na chvíli otevřené. Conor si hrál s chůvou na schovávanou a lítal po celým bytě. Vběhl do pokoje a prostě proběhl oknem. Letěl devětačtyřicet pater, než dopad’ na střechu přilehlýho čtyřpatrovýho domu.“
Clapton nemusí být spisovatel, aby ze svých prožitků utkal silné biografické dílo. Použil i nespisovný jazyk, ovšem citlivě tak, aby nevadil v plynulosti čtení (to je pochvala pro překladatele).
Pokaždé jde rovnou na věc a ve vyprávění je velmi střízlivý. Často pochybuje, s tím i dané situace hodnotí, nedává najevo povýšenost a uznává chyby. Na rozdíl od zmíněného pinkfloydovského Masona nepotřebuje nadsázku a humor, jeho kniha je vážnější.
Zůstalo v ní sice pár češtinských chyb, ovšem ne tolik, aby dobrý dojem narušily. Není literární skvost, v oblasti hudebních autobiografií je ale jedna z nejlepších, které se v Česku objevily. Třeba i proto, že Clapton odmítá jakékoli zbožštění své osobnosti a přiznává, že ne všechny jeho koncerty a desky stály zato.
Eric Clapton: Autobiografie
Nakladatelství Lidové noviny, 303 stran, dop. cena 349 Kč