Hlavní obsah

Přichází film z časů, kdy se hrály skořápky

Právo, Věra Míšková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Kdo by si na tu dobu nevzpomněl: módním hitem byly šusťákové soupravy, na každém kroku lákali ke hře skořápkáři, nápisy na domech nebo třeba jen autobusech zase lákaly na sexy služby všeho druhu. Až do pokojů lezli podomní prodejci čehokoli. Počátek devadesátých let minulého století byl zkrátka počátkem obnoveného kapitalismu, a byl to čas hodně divoký, s odstupem let snad i směšný. Dokladem toho je nová komedie scenáristy Petra Jarchovského a režiséra Jana Hřebejka U mě dobrý.

Článek

Historky tvůrci čerpali, stejně jako pro Pelíšky či Pupendo, z povídek Petra Šabacha. „Domluvili jsme se už před léty, že mají naprostou svobodu a volnost vyzobávat si z mých povídek, na co mají chuť,“ řekl po novinářské projekci filmu, který přijde už brzy do kin, ke spolupráci s oběma filmaři Petr Šabach a dodal: „Prakticky jim do toho nemluvím, jen někdy, když se mi něco nezdá, se ozvu.“

Film vypráví o partě kamarádů od vody a mariáše, z nichž jeden naletí partě skořápkářů. Ostatní, zvyklí řešit ve své zahrádkářské kolonii vše bez pomoci mužů zákona, se rozhodnou pro odvetu ve stylu Podrazu či Dannyho parťáků. Základní kámen jejich pomsty přitom tvoří vysloužilý kouzelník v podání Bolka Polívky.

„Bolkovy ruce ,hrají‘ ruce skutečného kouzelníka, je to filmový trik. Muselo to být natolik precizní, že by se to amatér nenaučil,“ přiznává milovník mariáše a producent filmu Ondřej Trojan.

Návrat ke komedii

„Po vážnějších filmech z poslední doby jsme potřebovali zase jednou natočit veselý film pro radost,“ říká Jan Hřebejk a dodává: „Mám rád lidi od vody, mám rád to prostředí. A na počátek devadesátek vzpomínáme jako na dobu iluzí a nadějí, ale bez nostalgie.“

Točilo se na Libeňském ostrově, odkud před šesti lety velká povodeň vyhnala natáčení Pupenda. „Hodně toho doslova vzala voda, ale některá místa i chaty vypadají stejně jako dřív, takže jsme mohli vytvořit předpovodňovou iluzi,“ říká Jan Hřebejk, který si na vykreslení doby a jejích rekvizit dal záležet.

„Nejvíc překvapený jsem byl, když jsem viděl kostýmy. Byl jsem například přesvědčen, že jsem nikdy nenosil plísňové džíny, a teď jsem si uvědomil, že nosil. I bundu,“ dodává s úsměvem. A pokud jde o to, čemu z tehdejšího „podnikání“ kdo z tvůrců tehdy podlehl, největší přiznání vychází od Petra Jarchovského: „Šamponům. Ale pak jsme si jimi umyli hlavy a nepustili je dál.“ Šabach jen dodává, že on si koupil kupónovou knížku.

V autentickém prostředí se natáčely i scény z vysočanského blešího trhu, kde se to skořápkáři jen hemžilo. „Natáčení tam bylo snadné, majitele trhů jsme obsadili do epizodní role," vzpomíná Hřebejk a dodává, že dnes už skořápkáře vytlačily hrací automaty. „Četl jsem ale, že Češi ročně prosázejí 100 miliard korun. To mi připadá neuvěřitelné,” říká Hřebejk a Šabach dodává: „Pán, co měl tenkrát v holešovické tržnici peep show v autobuse, je dnes vážený miliardář, vyhlášený jako podnikatel roku.“

Reklama

Výběr článků

Načítám