Hlavní obsah

Kuličkami do vlastních řad

Právo, Věra Míšková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Téměř zapomenutý žánr povídkového filmu přivádí znovu na svět Olga Dabrowská. O filmu Kuličky přitom tvrdí, že je to střelba do vlastních řad – neukazuje totiž ženy v tom nejlaskavějším světle. Ostatně mnohé napoví už podtitul O lásce žen až za hrob (muže).

Foto: Cinemart, Právo

Před krásnou blondýnou Marikou Procházkovou se neuchrání ani katolický kněz Jiří Vyorálek.

Článek

Hrdinkami jsou čtyři ženy různého věku. V povídce Svatba je to děvčátko, v Maminčinu andílkovi dospívající dívka, v Mravním imperativu žena v nejlepších letech a vše uzavírá příběh nazvaný příznačně Pomalu, ale slábnu.

Podle Dabrowské Kuličky vypovídají „o samozřejmosti ženského sobectví a o umění manipulace s muži“. Těm autorka vzkazuje: „Milí muži, dejte si na nás pozor! Chcete nás zneužít. Chcete nás ovládnout. Chcete nás opustit. Nemáte šanci. Bude to naopak…“

Sebeláska a manipulace jako hlavní téma filmu

Olga Dabrowská v profesi režisérky debutuje, ale jinak je dlouholetou spolupracovnicí Petra Zelenky – podílela se jako dramaturg a pomocná režisérka na jeho filmech Mňága Happy end a Knoflíkáři a jako spoluscenáristka na Samotářích, které režíroval David Ondříček. Kromě toho je autorkou několika námětů a scénářů televizních filmů.

„Kuličky jsou o sebelásce, což je téma, které mě už dlouho zajímalo. Když se totiž promanipulujeme životem kvůli sobeckým cílům, tak ten život vlastně promarníme. Vyjádřit tyto věci na příbězích žen mi připadá fér, když jsem sama ženská,“ říká Dabrowská a k manipulaci v reálném životě.

Manipulovat jen s grácií a půvabem, ale nesobecky

„Myslím, že je to disciplína stará jako lidstvo samo, a je to disciplína velmi užitečná pro muže i ženy. Řekla bych, že muži to v podstatě milují. Pokud ovšem s nimi manipulujete s grácií, půvabem a úctou. A hlavně nesobecky! Kuličky zachycují a odkrývají manipulaci sobeckou,“ dodává Dabrowská.

Producent Čestmír Kopecký poznamenává, že Kuličky jsou upřímný pohled ženy na ženy. „Je nutno dodat, že muži jsou také příšerní, ale o tom až jindy,“ říká muž, který stál u zrodu debutů Petra Zelenky, Saši Gedeona, Ivana Vojnára, Romana Vávry a dalších.

Kuličky se začaly natáčet už v září 2006, poslední scény vznikly o rok později. Dabrowská přiznává, že si i díky pauzám mezi natáčením jednotlivých povídek nebyla úplně jistá, jak budou působit pohromadě.

„Ale bavila mě představa, že ze čtyř povídek o různých generacích složíme jeden lidský život v obecné rovině. A výhoda spolupráce s Čestmírem je v tom, že člověk může dělat všechno, že jako producent nesvazuje, ale spíš ještě povzbuzuje.“

Technoparty je v pohodě

Povídka Maminčín andílek se odehrává z velké části na technoparty se vším, co k tomu patří, včetně hodně drsné mluvy.

„Já jsem ji původně situovala na rockový koncert, ale Věra Švejkina, kterou jsem si do ní vybrala, mi řekla, že to je trapný a měkký. Vlastně se divila, co to vůbec je – pro ni zhruba totéž jako dechovka. Tak jsem to změnila na technoparty, což je na mě jinak přece jen trochu moc,“ směje se Dabrowská.

Švejkina ale namítá: „Na mě je to pořád trochu málo. Ale nakonec jo, v pohodě, na techno jezdím, bylo mi to blízké.“

Natáčelo se na autentické technoparty, kterou zorganizovali filmaři v prostoru bývalé kladenské Poldovky, kam by se technaři jinak nedostali. Komparzně nejnáročnější scény se zúčastnilo dvě stě lidí, točilo se tři dny a tři noci, které byly pro lidi ze sousední obce Kročehlavy nocemi bezesnými (podali sto padesát stížností).

Ted už by si mohly stěžovat snad jen zanícené feministky, jimž se tento pohled na ženy asi nebude líbit. Olga Dabrowská jim vzkazuje, že už má s kamarádkami založený Klub za zrovnoprávnění žen s feministkami. A možná se leccos nebude líbit ani katolíkům, respektive katolíkům bez smyslu pro humor – a těch může být i větší než malé množství.

Třiaosmdesátiletá debutantka uhranula Dabrowskou

Olga Dabrowská chtěla divákům přivést na plátno nové herecké hvězdy, a tak se vydala do mimopražských divadel. „V brněnském představení Bratrů Karamazových mě doslova uhranuli Petr Jeništa a Jiří Vyorálek. Za největší objev ale považuji Libuši Balounovou, třiaosmdesátiletou divadelní herečku, která ve filmu dosud nikdy nehrála. Jenže jsem dlouho váhala, protože vypadá ohromně mladistvě. Je prý dvanáctá v republice v bridži a denně chodí na několikakilometrové procházky. Nakonec jsme ji museli líčením zestařit“.

S Terezou Nvotovou se režisérka zase seznámila přes sochaře Davida Černého. „Toho znám asi dvacet let a byla jsem zvědavá, jaké dítě si nabalil tentokrát… A to dítě sice bylo pěkně praštěný, ale mělo zralou osobnost, výrazné názory a múzy ho líbaly ze všech stran.“

A konečně Julinka Dočekalová, která hraje hlavní dětskou roli: „Jen přišla na casting, všichni jsme věděli, že je to ona. Je krásná, zajímavá, a s kluky si dělala, co chtěla.“

Reklama

Výběr článků

Načítám