Jádro programu tvořily nahrávky z aktuálního alba Alle Wieder Offen, což bylo patrné už z pojetí scény s velkými červenými dílenskými lampami. I když ve většině písní nechyběly typické zvuky kovových perkusí, byla aranžmá mnohem průzračnější a skladby měly až šansonové názvuky se zřetelnými ohlasy brechtovských písní. Patrný byl už v zachraptělém projevu Blixy Bargelda. Dramatičnost a napětí jim však nechyběly, jak nejlépe ukázala Weil Weil Weil.

Do minulosti se skupina moc nevracela, a když už tak jen k albům z nového tisíciletí. Zazněla Melancholia s divočeji pojatými perkusemi než dříve Sabrina (obě ze Silence Is Sexy).

Aktuální pojetí se hodně liší od původního, i když nezbytné industriální propriety v podobě turbíny na pódiu nechybějí, na basu hraje stále Alexander Hacke a na perkuse N . U. Unruh. Jak ale řekl Novinkám po koncertě Hacke, když podepisoval fanouškům desky, „jo staré písně, to už je pryč.“ Vyprodaná Archa ukázala, že i bez nich si kapela dokáže najít vděčné publikum. Vytleskalo si tolik přídavků, že se koncert protáhl hodně přes dvě hodiny.