Mastím muziku z počítače od rána do večera, přestože jsem technicky neversírovaný. Několik maršálů přes hudbu sice tvrdí, že se v ní už dávno nic neděje (a pak pustí do éteru podle playlistu Madonnu), ale to potom, abych byl důsledný, stačí zazpívat či zabrnkat do re mi fa sol la si do a všechno nad to je jen recyklace.

Prý se v hudbě už nic neděje, ale já jsem optimista

Takhle viděno mají pravdu. Ale já jsem v tomhle optimista. Třeba poslední desky NohaviciTřešňáka jsou víc než povedené. Návrat ke kořenům, ale nově. U Nohavici mám ještě výhodu, že nemusím poslouchat texty, protože jim tak nějak nemůžu věřit.

O to víc bez jakékoli zášti prohlašuju, že je to výtečné, ne-li jeho nejlepší album. Z našich kapel ulítávám na alternativním pop&rollu Lajek z Třeště, hlavně na albech de Plyche (2005) a Mozek lajky plný sladkosti (2007).

Poslední skladba se jmenuje Boxer: lajka není vlajka a přece se motá furt dokola / z okna má výhled na měsíc, Třešť a Sibiř / chtěli sme tam, chtěli sme sem / jako… / jako… / laj la laj (ka!) a pak, po refrénu z Boxera Simona a Garfunkela, dostanete další pecku: lajko, zavři se do pokoje, lajko, lajko.

Zaujala mě přehlídka aktuálního umění, hudby a vizuální kultury

Za práci s motivy píšu jedna s hvězdičkou. Na nedávno proběhlém Sperm Festivalu, přehlídce aktuálního umění, hudby a vizuální kultury, se také představila 8-bitová scéna, což je spojení hudby vzniklé na 8-bitových herních videokonzolích se současnými trendy.

V roce 2006 se těmto vyznavačům „přežité“ počítačové etapy věnoval newyorský Blip Festival. Nedovedl jsem si představit, že obyčejný gameboy může být použit jako hudební nástroj. Poslech 2CD výběru 8BP050, na kterém je asi 50 skladeb, mě přesvědčil, že takhle to jde taky. A pořád je to jen do re mi fa sol la si do.

tunngco.uk
Ale největší zážitek z poslední doby mi připravil koncert britské skupiny The Tunng. Bezprostřední hipíci, spojující výše jmenovanou dvojici Simon & Garfunkel s Chumbawambou a do toho laptop.

I když byl 28. února Palác Akropolis nezaplněný, už dávno se mně nestalo, že by nějaká kapela tak dlouho rezonovala v mé duši. Podporuji to poslechem jejich alb Mother’s Daughter And Other Songs (2005) a Comments Of The Inner Chorus (2006). Ale jinak, jinak se nic neděje.