Zvuk Pretty Odd působí značně vymazleně, rozjuchaně a možná je až strhující, alespoň pro část fandů téhle mladé partičky. Smyčce a dechy sice bývají považovány za jeden ze znaků začátku konce každé rockové skupiny, ale na Pretty Odd jsou využity tak funkčně, že se skutečně blíží slavným Broukům.

Připočtěme k tomu slušný zpěv frontmana, propracované backgroundové vokály, příjemně prosté melodie a máme pop-kytarovku jak víno. Inspirace v hudbě 60. / 70. let je zde tak silná, že možná některým za každou cenu progresívním kritikům připadne až otravná, ale na druhou stranu, která kytarová skupina se nesnaží tak trochu zaparkovat v Abbey Road? Téhle se to podařilo, zabrali si místo hned vedle toho bílého brouka za McCartneyho zády.

Beatles: Abbey Road.: Beatles: Abbey Roadfoto: EMI

Snad záleží i na tom, před jak dlouhou dobou jste poslouchali slavnou beatlesáckou desku. Je-li to déle, Pretty Odd vám tento dějinný opus vtipně připomene a vyvolá hezkou sentimentální náladu, bylo-li to včera, přijde vám to jako slabší kopie.

Jedno se Panic at the Disco každopádně musí přiznat - ani jedna z nahrávek na poslední desce není nudná nebo odfláknutá.

Panic at the Disco: Pretty Odd, Warner 2008