Hlavní obsah

Pískovec je jak perníček, říká sochařka Eva Roucka

Novinky, Jan Chmelíček

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

BRNO

Neúnavné klepání kladiv do perlíků, prokládané svistem elektrických pil, zní jinak velebně tichým areálem kartuziánského kláštera v Brně-Králově Poli. Od 17. srpna tu neúnavně pracují čtyři sochaři, účastníci čtvrtého mezinárodního sochařského bienále Kámen 2003.

Článek

"Právě se mi odlomila jedna ze dvou hlav plánovaného sousoší a jsem z toho tak trochu vedle. Ale to už se někdy stává, udělám z toho prostě jinou sochu," uvažuje nahlas Eva Roucka, sochařka původem z Plzně, která na brněnské sympozium přijela z Francie, kam v roce 1979 emigrovala.

"Původně jsem keramička, takže mohu potvrdit, že je to úplně něco jiného když člověk při modelování hmotu přidává jako hrnčíř, nebo odebírá, jako sochař v kameni či ve dřevě. Co jednou uříznete, to už tam nikdy nevrátíte," vysvětluje sochařka a vzpomíná na svoji premiéru v tomto chlapském umění. "To mne pozvala známá do Argentiny, kde jsem měla pracovat na soše z modré žuly. To je nejtvrdší kámen na světě, na který musíte použít pořádné diamantové disky, a i ty jsou za chvíli nadranc," vzpomíná Eva Roucka a nad blokem pískovce z okolí Hořic tvrdí, že "pískovec, ten je jak perníček.

" Motorovou pilku s diamantovými kotouči ovládá jedna báseň, jen je ji za tryskající kamennou drti v masce a ochranných brýlích sotva vidět. Tak zase přejde na kladivo a perlík - už kvůli fotografovi... Čechofrancouzska je jednou z mála žen, které se ve Francii věnují sochání do kamene. Ani u nás se už k tomuto materiálu mnoho sochařůhlásí.

"Když jsem nabídla účast některým mým vrstevníkům, všichni to odmítli. Je to prý moc pracné a namáhavé. Tak hledám mezi mladými," řekla prezidentka pořádajícího občanského sdružení Kámen Dana Marková, brněnská sochařka která naopak na tento tradiční sochařský materiál nezapomíná.

Letos kromě Evy Roucky pozvala také Slováka Jána Gejdoše, Čecha Martina Slováka a Maďara Gábora Miklyu, jejichž díla po skončení sympozia rozhojní rodící se galerii pod širým nebem podél cyklistické stezky z Bakalova nábřeží až do parku u Anthroposu. Marková si pochvaluje podporu města Brna i sponzorů, kteří podporou bienále dávají šanci klasické sochařině.

"Snažím se vybírat ze zájemců každý rok příslušníky jiných národností, protože každá z nich, věřte nebo ne, má jiný přístup k soše. Pokud se podaří sehnat peníze, budeme v tomhle výběru pokračovat, protože v sochořadí kolem Svratky by se to mohlo blahodárně projevit," slíbila pořadatelka.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám