Článek
Satrianiho proslulá sóla byla, jsou a vždy budou ideálním tématem vášnivých hospodských hádek rockerů, jimž je elektrická kytara "alfou i omegou života".
Ač nezastávám názor, že právě velký Joe je autorem nejlepších sól v dějinách, ostře bych polemizoval s tím, že produkuje tzv. "kytarové onanie". Tento pojem označuje zpravidla dlouhá a velmi rychle hraná sóla bez myšlenky, což není Satrianiho případ. Jeho věci myšlenku většinou nepostrádají a jejich podstata díkybohu netkví ani v rychlých prstech, ani v efektech.
Jeho skladby vyznívají značně dramaticky, pasáže s mohutně zkreslenými táhlými tóny v nich vždy po chvíli prořízne brutální riff, a pak se zase na chvíli vrátí k piánku, aby vás v závěru uzemnilo extatické naboosterované fortissimo.
Pokud jste už slyšeli hodně Satrianiho desek, může nastat problém v tom, že už předem víte, že to tak bude. Jeho rukopis i kytarový zvuk je vskutku nezaměnitelný a také dlouhá léta podobný, což skrývá nemalé nebezpečí oposlouchání.
Professor Satchafunkilus je v každém případě podařená deska, snad i o něco zábavnější než minulá Super Colossal. Nesnaží se být úplně tvrdá, inspiruje se i ve funku, jazzrocku či flamenku, a přesto poskytne všem kytarovým závislákům potřebnou dávku riffů jako břitva.
Joe Satriani: Professor Satchafunkilus and the Musterion of Rock, Sony BMG 2008
Joe Satriani vystoupí 3. června v pražské Aréně HC Sparta Praha.