Na vaší nové desce je i řecká písnička Den to perimena pote. Řecký pop u nás moc neznáme. Jak se dostal do vašeho repertoáru?

Jde o ukázku z mé řecké desky, kterou nahrávám v Athénách. Je to moderní řecká skladba, která nám v Česku asi přijde dost tradicionalistická.

Původně byla napsaná pro jednu jejich zpěvačku, ovšem nakonec se k ní ani nedostala, protože autoři usoudili, že lépe sedne k mému projevu. Zpívá se v ní o lásce, jako ve většině řeckých písniček. Myslím, že je charakteristická pro celou mou řeckou desku.

Jak jste na tom s jazykem?

Mluvím řecky, i když musím říct, že ve srovnání s rodilým Řekem to není nic moc. Pokud by se stalo, že by tam deska uspěla, musela bych víc zabrat. Kolikrát je v rodném jazyce problém říct, co člověk chce, natož pak v cizím.

Řecko je země, o které často mluvíte. Je za tím něco osobního?

Od svých jednadvaceti let jsem v Řecku měla vztah a dlouho jsem tam s tím mužem bydlela. Když jsme se rozešli, nepřestala jsem tam jezdit. Mám tam spoustu přátel, řekla bych, že víc než tady. V Řecku žijí příjemní lidé a svítí tam sluníčko, což je fajn.

Texty na desce Crossing Bridges ale nejsou úplně optimistické…

To je pravda, ovšem všechny ty písně jsou mi strašně blízké. Vypovídají o tom, jak beru život při dnešním obecném úpadku hodnot, kdy se ze světa ztratil soucit, lidé se rozvádějí, jsou si nevěrní, jsou na sebe zlí. Zpívat o tom mi přijde správné.

Vadí vám to?

Vadí a myslím, že by to mělo vadit každému. Mám babiččinu výchovu, jsem dost staromódní.

V čem je hlavní rozdíl mezi novou deskou a debutem Ready To Roll?

První deska byla vícestylová, byly na ní zastoupeny všechny možné žánry. Já to tak tenkrát chtěla. Hodně jsme se na mé vydavatelské firmě hádali, ale já si nakonec prosadila svou.

Chtěla jsem, aby si na albu mohl každý najít něco pro sebe. Nová deska je prakticky kytarová. Je to pop -rock. Jdeme sice i trochu do soulu, ale ne moc.

Neřekl bych, že poprock je hudba vašeho srdce.

Máte pravdu, jsem spíš soulově zaměřená. Se soulem bych ale u nás asi nezaujala tolik lidí. Kdyby se u nás poslouchal v takové míře, jako třeba na Slovensku, byla by má deska jiná.

Čechy jsou ovšem spíš poprockové. Mám doma nahraných několik písniček i nápadů, které jsem si napsala sama. Všechny jsou soulové, jejich čas ale ještě nepřišel.

Co si myslíte o albech vašich bývalých kolegyň z Black Milk?

Tereza Černochová je super baba, která vždycky uměla zpívat. Je strašně pracovitá, díky čemuž na chvíli před zpíváním upřednostnila studium. V tom jsem na ni hrdá.

Nahrála desku, která je masakroidní, geniální a super. Pokud jde o Terezu Kerndlovou, čeká se ode mě, že ji budu pomlouvat, protože jsme se v minulosti nepohodly.

Tak se od toho oprostěte…

Mám-li být upřímná, není to ani tak o ní. Když jsme se rozpadly, čekala jsem, že bude dělat něco pro mladé, něco ve stylu r’n’b. To, co dělá, jí podle mě nemůže moc lidí věřit. Strašně s tím zestárla a řekla bych, že jiné věci by udělala lépe. Myslím, že to měla vzít za jiný konec.