HIM (původně His Infernal Majesty) vznikli v roce 1991 zásluhou zpěváka Ville Valla, kytaristy Mikko Lindströma a basáka Mikko Paanena. Jejich debut, Greatest Love Songs Vol. 666, spatřil světlo světa v roce 1997 a Finové zaujali posluchače svým mixem tvrdší muziky a chytlavých, melancholicky laděných melodií, jimž vévodil Vallův podmanivý projev. Slávu ale přinesla až jejich druhá řadová deska Razorblade Romance (1999), která obsahovala lovemetalový (tak je někdy styl HIM označován) hit „Join Me“.

V roce 2001 HIM vypnuli distorzi a nahráli baladové album Deep Shadows and Brilliant Highlights, o dva roky později se ale s Love Metal vrátili ke tvrdším sonoritám. Znovunalezená inspirace se odrazila v hitech jako The Funeral of Hearts nebo The Sacrament. Skupina také začala být známá v USA. Ve Spojených Státech ale HIM definitivně prorazili až v roce 2005 s deskou Dark Light a stali se první finskou skupinou, která v USA prodala přes půl miliónu nosičů.

Loni se Finové vrátili s jejich posledním počinem Venus Doom a znovu to stojí za to. Jestliže se do této chvíle dalo s mnoha výhradami říci, že HIM hrají nějaký druh metalu, Venus Doom je čistě rocková deska, která sáhla pro inspiraci až k Black Sabbath. Nahrávka je také kytarovější, klávesy ustoupily do pozadí a je slyšet rovněž vliv skupin jako například Guns’n’Roses.

Ztracený ráj

Je paradoxem showbusinessu, že skupina, která tak zásadně ovlivnila metal, jakou je Paradise Lost, dělá předskokana mladším HIM. Paradise Lost hrají od roku 1987 a spolu s My Dying Bride a Anathemou jsou považováni za průkopníky spojení death a doom metalu. Skupina stojí na dvojici zpěvák Nick Holmes a kytarista Greg Mackintosh.

Paradise LostParadise Lost. Foto: www.paradiselost.co.uk
V roce 1991 vydali desku Gothic, která masivně ovlivnila metalovou scénu a posléze vedla ke zrodu gothic metalu. Stejně kvalitní byla i další nahrávka Shades of God. Zásadní změna nastala o rok později, kdy Holmes opustil tradiční death metalový chraplavý zpěv (takzvaný growl) a začal zpívat čistým hlasem. Časem skupina přijímala stále více melodií a z death/doom metalu se posunula k temnějšímu elektronickému rocku.

Na své poslední, již jedenácté desce In Requiem ale Paradise Lost znovu přitvrdili a návrat ke kořenům doom metalu a výrazné melodie slaví úspěch jak u dřívějších, tak u novějších příznivců kapely.