Večer měl rozdílné poloviny. První byla téměř recitálem jednatřicetileté pěvkyně, ve druhé zazněla Mozartova Symfonie č. 41 C dur Jupiterská.

Mozartovým dílům se dostalo rozdílné interpretace. Zatímco Daschová, nesporně velký talent navíc s velice přitažlivou postavou i odvážným kostýmem, podala velice slušný výkon, přesto neoslnila, orchestru ND i pod citlivým Netopilovým vedením jakoby něco chybělo k výkonům z Fioreho éry. Daschové také nepomohl výběr koncertních árií, které nepatří do jejího stálého repertoáru (Bella mia fiamma aj.), zpívala z not a občas docházelo i k menším intonačním nepřesnostem.

A protože ani poslední Mozartova symfonie se nedočkala nadstandardního provedení, musíme konstatovat, že slavnostní večer uspokojil jen částečně. Daschovou bychom určitě raději uvítali na jevišti v některé z jejích divadelních rolí, což je její nejsilnější stránka –dokázala to i jediným přídavkem: árii Zuzanky z Mozartovy Figarovy svatby, která byla vrcholem celého programu.