Vašimi rodiči jsou manažerka Hana Petřinová a kytarista Ota Petřina. Narodit se do takové rodiny je pro člověka, který se v hudbě pohybuje, docela terno, ne?

To je pravda. Velký vliv na mě měl táta. Už jako malý kluk jsem s ním jezdil na koncerty a ve třech letech jsem začal hrát na bicí, v čemž mě podporoval. Vydrželo mi to aktivně asi patnáct let. Potom jsem ale přesedlal na rap. Nejdříve jsem ho kombinoval s hrou na bicí, pak jsem od bubnování odešel. Zůstal mi smysl pro rytmus, což je věc, která se v hip hopu hodí. Spousta rapperů v Čechách má problém do rytmu se trefit.

Proč přišel namísto bigbítu rap?

To bylo vývojem. Bylo mi třináct čtrnáct, což je věk, ve kterém lidé k hip hopu přicházejí. Viděl jsem nějaký film s Tupacem Shakurem. Strašně mě jako herec zaujal a kamarád mi řekl, že je to rapper. Koupil jsem si jeho cédéčko a od té doby poslouchám rap.

Je těžké se na české hiphopové scéně prosadit?

Je to hodně těžké. Je tu jedna parta lidí, kteří spolu vyrůstali. Myslím tím lidi jako Indy a Wich, Peneři strýčka Homeboye a další. Rozjížděli to tady, jsou starší než já. Já se prosadil v hiphopových soutěžích. Vyhrál jsem dohromady 125 tisíc korun. Dostali jsme téma, měli jsme během minuty něco vymyslet a pak to zarapovat.

Hovoříte s rodiči o své tvorbě?

S mámou tolik ne, ale s tátou ano. Přispěl mi kytarou do jedné písničky na albu. Líbí se mu mé texty. Hip hop ale moc nemusí, protože co si budeme povídat, rapuje se na hudební smyčku, která se opakuje, není to živá kapela.

Láká vás mít živou kapelu?

Láká mě to moc. Na desce mám hosta, Američana Hard Targeta. Nejspíš se bude stěhovat do Čech. Chtěli bychom založit kapelu typu Limp Bizkit, zpěv a rap dohromady s tvrdým rockem.

Vy se zpěvem takový problém nemáte, jak je patrné z alba. Je to pro vás přitažlivá cesta?

Podle mě dnes v hudbě nejsou hranice. Nejsem žádný velký zpěvák, ale melodický zpěv rapovou desku zpříjemní, protože jinak by byla monotónní. Chtěl jsem nahrát desku, která by byla i pro lidi, kteří neposlouchají hip hop.

Je vaše snaha na desce zpívat za tím, že máte problém s některými jinými rappery?

Měl jsem problém s Indym a Wich, ale tam se to vyřešilo. Měli song, ve kterém rapovali o tom, že je hezké, jak kvetou břízy. Já si z toho udělal legraci, použil jsem někde metaforu, že teď asi budeme zpívat o břízách. Postupně se do toho sporu přidali Supercrooo, ale já z toho brzy vypadl. S Indym jsem se půl roku nato potkal někde na koncertě a vyříkali jsme si to.

Jediný problém, který dnes mám, je se Supercrooo. Tam se to ale nikdy nevyřeší, protože je ani neznám a netuším, v čem ten problém je. Je to na dlouhé povídání, nerozumím tomu.

Na nové desce ale opět útočíte. Třeba hned v první skladbě Nech to běžet.
Je to pro lidi, kteří se snaží prorazit, ale nevědí jak. Píší mi lidé, kteří se chtějí prosadit, ale nikdo s nimi nekomunikuje, neodepisuje na jejich e-maily. Ta písnička je proti tomu. Není to útok na konkrétní lidi, battle rap, který dělám, je souboj s někým imaginárním. Je to pro začátečníky, aby se připravili na to, jak to u nás v hip hopu chodí.

S kým na české hiphopové scéně souzníte?

Asi s Gipsym. Za hodně mu vděčím, vytáhl mě. Spolupracoval se mnou i na nové desce. Dělá se s ním výborně, protože není jen hiphoper, ale je muzikant. Naladili jsme se už při práci na mé první desce na společnou vlnu a jsme na ní dodnes. Rozumím si také s MC Wohnoutem, který je na desce také. Víc lidí mě nenapadá, protože můj druh rapu je trochu odlišný.