Článek
Oba tvůrci oslaví shodou okolností v rozmezí několika dubnových dnů roku 2008 sedmdesáté narozeniny. Slovenští rodáci a absolventi pražské FAMU Hanák a Jakubisko patří mezi vynikající filmařské osobnosti, které osobitým způsobem pomohly utvářet charakter československé filmové tvorby od šedesátých let až do současnosti. Hanák natočil řadu oceněných dokumentů, z nichž nejvýznamnější jsou Obrazy starého sveta z roku 1972, vyznamenané např. i Cenou sdružení losangeleských filmových kritiků.
V roce 1969 debutoval v hraném filmu snímkem 322, o muži, umírajícím na rakovinu, poté následovala netradiční romance Ružové sny. Jeho tvorba se často dostávala do sporu s komunistickou mocí, takže například tragikomedie Ja milujem, ty miluješ mohla být do kin uvedena až po devíti letech od svého vzniku, v roce 1989 dostala Stříbrného medvěda Berlinale za nejlepší režii. Dokument Papierové hlavy z roku 1995 je mrazivým svědectvím o novodobých dějinách československého státu posledních padesáti let.
Juraj Jakubisko debutoval v roce 1967 filmem Kristove roky, který byl oceněn domácí kritikou jako nejlepší film roku a získal řadu cen v zahraničí.
Snímky Zbehovia a pútnici (1968, oceněný na MFF v Benátkách), Vtáčkovia, siroty a blázni a Dovidenia v pekle, priatelia byly začátkem sedmdesátých let pro komunistický režim záminkou k nucené desetileté pauze, kdy Jakubisko nemohl realizovat hraný film.
V roce 1983 pak triumfoval filmem Tisícročná včela, považovaným za jeho vrcholné dílo i jeden z nejlepších filmů slovenské i československé kinematografie. Princip hledání svobody a štěstí uplatnil i ve filmech Sedím na konári a je mi dobre a Lepšie je byt’ bohatý a zdravý ako chudobný a chorý.
Jeho třináctý celovečerní film Nejasná správa o konci sveta byl uveden na více než 60. mezinárodních filmových festivalech. Na letošní rok připravuje Jakubisko premiéru snímku Bathory, ta se uskuteční 10. července.