V Národním divadle je nechtěli, protože autor vyslovil troufalý požadavek, aby v inscenaci hrála jeho žena, herečka Dagmar Veškrnová-Havlová. Prý mají v souboru dost vlastních sil. Možná jim ušlo, že drobný dramatický paradox postavy dlouholeté přítelkyně bývalého kancléře Riegra tkví v tom, že ji vytvoří autorova dlouholetá přítelkyně a manželka.

I vzal autor hru a šel s ní na Vinohrady, kde obsazení paní Dagmar nevadilo. Ale co čert nechtěl, režisér David Radok (v intencích autora) prý požaduje pravý déšť, po kterém by ale mohly zrezivět šrouby v podlaze. Vezme autor opět hru pod paždí a půjde? A kam? Do Bratislavy nebo do Londýna, kde na něj čekají s otevřenou náručí?

Odcházení je dobrá hra, o tom není pochyb. Možná nejlepší, jakou dosud Havel napsal. Chceme ji co nejdřív vidět na jevišti. Ani o tom není pochyb. Tak kde je vlastně problém? „Je to trochu paradoxní, ale vlastně teprve teď poznávám, kolik mám příznivců. Přece jen určité hodnoty jsem pro lidi zřejmě ztělesňoval...,“ říká Rieger v Havlově hře.