Spíše improvizační hříčka než závažný kousek. Nicméně podtitul Sestry v akci aneb Odkud a kam jdeme, co tu vlastně chceme, napovídá, že jen o lehoučkou zábavu v klubovém prostoru HaDivadla nepůjde.

Život v kleci

Koledy, vánoční stromek, na stolku voňavé kuře. Sestry sedí u gramofonu. Se vzpomínkami. Střídavě štkají a usmívají se. Nepochybuji o tom, že až budou Naďa Kovářová a Simona Peková hrát Matyldu a Emílii o Velikonocích, bude znít z elpíčka My poledne zvoníme nebo Tetičko, dejte vajíčko, a na stolku bud grilovaná pochoutka a kraslice.

Sestry mudrují o minulosti i o budoucnosti; od dávných historek až po obavu, aby vypadaly v rakvi na katafalku pěkně. Sní o cestě za obzor, přejí si změnu... Goldflam ale napsal hru před dvaceti lety. Sestry zjistí, že se vlastně pohybují v kleci. Dobové poselství je výmluvné i dnes, i když trochu jinak.

Kovářová jako Matylda je unavenější, rezignovanější, vědoucí. Zakládá si na poklidu, nic už nevymyslí, nic ji nepřekvapí, snad jenom sestřina hyperaktivita, upovídanost, nepokoj. To ztělesňuje v Emilii Peková. Na premiéře přidala šíření kapénkové infekce. Jestli bude v Brně epidemie chřipky typu A, zdrojem je právě ona.

Lea a Ráchel, ale i jiné

Matylda a Emílie, to je komorní rozhovor dvou žen na téma, co nám v životě ze života zbývá. V bilancích se objevuje smutek nad nemožností cokoli znovu prožít, případně polepšit.

V programu autoři inscenace jmenují asi dvě desítky slavných sesterských dvojic a trojic. Vtipně, o to víc zamrzí hrubka. Olga, Máša a Irina jsou sestry Prozorovovy, rozhodně ne Prozorovovi, to leda až se svým bratrem. Čeština je sestrou Vzdělanosti. Proto chtěli hlupci před dvaceti lety zrušit Y.

Studio HaDivadla Brno – Arnošt Goldflam: Matylda a Emílie. Režie Hanka Sax Mikolášková, dramaturgie Luboš Balák, operní variace Karel Albrecht. Premiéra 10. prosince 2007.