Jak uvedl samotný filmař Laurent Tirard, nejde o životopisný film v pravém smyslu, ale spíše o snímek inspirovaný dílem Jeana Baptiste Poquelina (vlastním jménem zvaného), který je tu v podstatě vedlejší postavou: "Nezajímaly mě tolik osudy skutečné postavy dramatika, ale způsob, jakým on svými komediemi charakterů pozoroval společnost a nahlížel lidi. Takže jsem natáčel film, jako by šlo o jeho molierovskou komedii - plnou jeho postav, z nichž tu najdeme od každého trochu."

Molierovy komedie jsou dodnes živé možná i proto, že ve své době představovaly revoluci světa frašek a comedie dell´arte. Dovedly povznášet člověka na duchu i rozesmívat člověka i ohledně tragických a hořkých věcí. Oproti historické skutečnosti ovšem najdeme ve filmu mnoho úmyslných a romantizujících odlišností. Už samotný způsob, jakým se hrálo divadlo v 17. století, by dnešní divák těžko přijal. Interiéry, dekorace, kostýmy, to všechno bylo přizpůsobeno výpravnému snímku a vkusu současného publika.

Ale z čeho vznikl příběh? Důležitou inspirací byla snímku ještě hra Luigi Pirandela Šest postav hledá autora s tím rozdílem, že tentokrát "molierovské charaktery" hledají Moliera. "O této osobnosti francouzského divadle víme poměrně dost, nicméně v jeho životopise najdete období šesti měsíců, kdy Molier zcela zmizel. Přitom šlo o klíčovou dobu, během níž vůbec řešil, jestli má dělat komedie nebo tragédie," dodává Tirard.

Jeho film lze považovat nadneseně řečeno za pokus domyslet život slavné osobnosti, třebaže Tirardův Molier je více romantický, atraktivní a sexy. Navíc jej hraje dlouhovlasý Romain Duris. V příběhu se ocitá pro dluhy ve vězení, odkud jej vytáhne zámožný obchodník Jourdain (Fabrice Luchini), který po něm za odměnu žádá, aby jej naučil hrát divadlo. Ač ženatý, chce totiž udělat dojem na jednu urozenou a flirtující dámu Célimene (Ludivine Sagnier) převzatou z Misantropa. K jeho pozdějšímu překvapení ale mezitím přijde o vlastní ženu Elmíru, kterou zamilovaný Moliere, převlečený za ctnostného kněze Tartuffa, svedl. Budoucí dramatik musí nakonec zachránit nejen svou kůži, ale hlavně Elmířinu dceru, kterou chce otec proti její vůli provdat za syna ze vznešené rodiny.

Tirard své záměry vysvětluje mimo jiné složitým vztahem dramatika k ženám: "Moliere měl ve skutečnosti dvě osudové ženy, starší Madelaine ho na začátku vůbec dovedla k divadlu a stala se jeho velkou iniciátorkou. Později se zamiloval do její dcery Armande, kvůli jejímž nevěrám si toho hodně protrpěl. Nakonec se to odráží i v samotných hrách, v nichž najdete několik charakterů zoufalých mužů, ponížených ženami."  

Postavy jako Tartuffe, Harpagon, Alcest všichni dodnes znají a podle Tirarda je stále najdeme i kolem nás. V tom jsou jeho komedie lidských vlastností a charakterů věčné. "Molierovi hrdinové mají společné to, že jsou vždy něčím posedlí, ať už penězi nebo čímkoliv jiným. A přesně takoví jsou i dnešní lidé," uzavírá Tirard.