Většina recenzentů asi pochválí Vypsanou fixu za košatější aranžérské nápady, protože jejich písničky bývaly velmi přímočaré a občas končí trochu jako kolovrátek. Nový producent Dušan Neuwerth opravdu pomohl, styl kapely nezměnil radikálně, ale z daných možností vykřesal maximum.

Vypsané fixe se povedl třeba řádně dunící riff ve druhé skladbě Černej les a také zasněné kytarové vyhrávky ve čtvrté Papírové hyeně patří k příjemným momentům desky. Některé další písničky ale vrství jen klišé na klišé. 

Texty, které někteří blouznivci označují za básně, bohužel nejvíce vystihuje slovo podivné a zůstávají spíše slabinou kapely. Až na výjimky postrádají eleganci, větší promyšlenost i vtip a ještě se snaží být co nejméně srozumitelné, jako by chtěly něco zakrýt. Častý výskyt velmi neobratných metafor nepotěší zvláště proto, že autorům už není sedmnáct. Ale možná, že je to známka punku.

Vypsaná fixa: Fenomén, Sony BMG 2007