Článek
Vinklář patřil k výrazné generaci českých divadelních i filmových herců. Oblibu diváků získal především v televizních seriálech Byl jednou jeden dům, Hříšní lidé města pražského, Sanitka, Náměstíčko či Náves. Naposledy ho televizní diváci mohli vidět v právě vysílaném seriálu Hraběnky.
Nabídka od Jana Wericha
Vinklář v pražské Viole s Janou Synkovou (představení Sexuální životopis mé ženy) foto: Jiří P. Kříž
Narodil se 10. listopadu 1930 v Podůlší v Českém ráji. Divadlo hrál od dětských let, první zkušenosti získal v Dismanově rozhlasovém souboru. V patnácti letech se stal záskokem členem Divadla satiry, po roce dostal nabídku od Jana Wericha a stal se na dva roky členem Divadla V+W. Na tuto spolupráci vždy s velkou láskou vzpomínal.
V letech 1948-50 hrál v Městském oblastním divadle v Pardubicích a od roku 1950 dalších třiatřicet let spojil svůj umělecký život se smíchovským Realistickým divadlem Zdeňka Nejedlého. Od roku 1983 byl členem činohry Národního divadla, kde ztvárnil na devadesát rolí.
Hrál Orgona v Molierově Tartuffovi, Shakespearova Krále Leara, Joglase v Topolově hře Sbohem Sokrate, Trčku v dramatizaci Durychova Bloudění, Starostu v divadelní adaptaci Roku na vsi bratří Mrštíků, Tichona v dramatizaci Dostojevského Běsů, Billyho Rice v Osbornově Komikovi, Krappa v Beckettově monodramatu Poslední páska a řadu dalších postav.
Na jedné z posledních fotografií 29. srpna 2007 ve zkušebně Stavovského divadla v Praze s Petrou Špalkovou, foto: ČTK/ND/Hana Smejkalová
Naposledy jej mohli diváci vidět na jevišti Národního jako Vodníka Ivana v Jiráskově Lucerně a Petra Dubského ve Stroupežnického Našich furiantech. Roli v připravované inscenaci textu Pavla Kohouta Malá hudba moci již nedozkoušel.
Natočil stovky filmů
Vinklář patřil také k vynikajícím filmovým a televizním hercům, jeho psychologickému herectví slušela detailní hra na kameru. Natočil kolem stovky filmů (Hrátky s čertem, Transport z ráje, ...a pátý jezdec strach, Atentát, Hadí jed, Kronika žhavého léta, Koncert na konci léta, Ikarův pád, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou aj.).
Jeho umění dabingu ocenila v roce 2000 Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství. Nespočet inscenací a dalších pořadů natočil v televizi a v rozhlasových studiích.
V roce 2004 vyšly v rozšířené podobě jeho paměti Pokus o kus pravdy, v nichž se vyznával z lásky k divadlu i ostatním uměním, zejména malířství. Malířem je i jeho syn Jakub z manželství s herečkou Janou Dítětovou. Druhého syna Adama měl s pozdější dlouholetou družkou Ivankou Devátou. Josef Vinklář patřil ke generaci herců, kteří jsou v českém divadelním umění nenahraditelní.
Co bude s nemocnicí?
Vinklář měl hrát doktora Cvacha v nové sérii Nemocnice na kraji města. Česká televize se zatím nevyjádřila k tomu, jak bude situaci řešit. Scenáristka Lucie Konášová dala prý této postavě v připravované třetí řadě značný prostor.
"Je to veliká ztráta. Lituji, že se Josef Vinklář dalšího pokračování televizního seriálu Nemocnice na kraji města, který se právě natáčí, nezúčastní," řekla herečka Eliška Balzerová. Podle ní byl vynikajícím hercem i kolegou. "Už to, jak se se vší svou vehemencí postavil za tu nevděčnou roli nesympatického doktora Cvacha, zaslouží obdiv," dodala herečka, která v "Nemocnici" ztvárnila roli doktorky Čeňkové.
"Je to úděl, který čeká všechny," reagoval na smutnou zprávu herec Karel Heřmánek. "S Josefem Vinklářem jsme se setkali poprvé začátkem 80. let při natáčení filmu Hadí jed. Časté kontakty jsme měli i v dalších letech, kdy jsme měli společného kamaráda - malíře Josefa Jíru," uvedl Heřmánek.
V roce 2004 vyšly v rozšířeném vydání Vinklářovy herecké a životní memoáry nazvané Pokus o kus pravdy. "V životě jsem nikdy nikomu nezáviděl, spíš jsem schopen velkého obdivu k výlučnosti a výjimečnosti. Možná je to tím, že mám své kořeny na vesnici. To vesnické klukovství strašně pomáhá nehrát si na důstojnost. Neoblékat si ráno se sakem podobu na celý den, protože stejně nakonec každý pozná, že je to póza. Herec by měl být ve všedním životě svůj, aby mu zbylo dost sil, až se večer rozevře opona," napsal Vinklář v jejich závěru.
Podle šéfa činohry Národního divadla Michala Dočekala byl Josef Vinklář skutečný milovník své práce. "Je obdivuhodné, že po šedesáti letech u divadla vykonával svou hereckou profesi tak zapáleně a intenzivně. Pracoval do posledních sil," sdělil. "Je mi ctí, že jsem se s ním ještě mohl v posledních dnech setkat na zahajovacích zkouškách inscenace hry Pavla Kohouta Malá hudba moci," dodal.