Když si pustíte skladbu If I Were You, jako byste slyšeli Steveho Wondera, který zázrakem omládl o 20 let. Jiné písně připomenou klasiky, jakými byli Donny Hathaway nebo Marvin Gaye.

Donnieho procítěný projev nezapře ani vliv gospelu, který do sebe vstřebal už jako dítě, když zpíval ve sboru v Georgii. K jeho vzorům je tak třeba přičíst i Mahalii Jackson či Arethu Franklin. Směs této prastaré muziky a současného zvuku představuje třeba skladba Impatient People - gospel přetavený ve funk.

Rhythm'n'Blues pro dospělé? Neexistuje.

Donnie je stejně dobrý jako neosoulové hvězdy typu Macy Gray či Johna Legenda, jen zkrátka není tak slavný. Dosud vydal dvě desky - The Colored Section a The Daily News. První označil deník USA Today za "nejprovokativnější soulový sociální komentář od dob Curtis Mayfielda, Marvina Gaye, Stevieho Wondera a Donnyho Hathawaye." A nové album má také velmi kladné recenze, přesto se zatím nedostavil opravdu masový úspěch.

"Moje bývalá firma Motown pro mě nehla ani prstem, žádný videoklip, žádná reklama v rádiu, nic," shrnuje zpěvák situaci, a vysvětluje tak, proč novou desku vydal u "indie" vydavatele. Podle jeho názoru dnes berou velké firmy podobné umělce pod svá křídla jen proto, aby měly trh pod kontrolou, zabránily jakýmkoliv změnám a mohly nadále reprodukovat stejný brak a "karikatury Afroameričanů".

"Já dnes nevidím žádnou nabídku vážných, dospělých Rhythm'n'Blues písniček, jak je kdysi dělávali Curtis Mayfield, Donny Hathaway nebo Marvin Gaye," řekl nedávno v rozhovoru pro časopis Der Spiegel. Svými zamyšlenými texty o rasismu, drogách, sociální nespravedlnosti a "vnitřních démonech" se snaží právě takové publikum oslovit.

Dvě písničky z nové desky najdete zde.

Další ukázky zde.