Loni jste v České republice hrála na festivalu na Hrachovce po obrovské bouři, která akci prakticky ukončila. Jak na ten koncert vzpomínáte? Nebojíte se, že vás v Čechách opět potká podobná nepříjemnost?

Ano, to si pamatuji docela dobře. Hodně tehdy pršelo. Co se ale týká samotného koncertu, byl skvělý. Počasí bohužel festival dost pokazilo. Bylo mi líto diváků, kteří si koupili lístky. Nebylo to úplně dobře zorganizované, ale jsem moc ráda, že jsme tam zahráli a moc se do Čech opět těším.

Jaká je současná situace Morcheeby, kapely, ve které jste se proslavila? Je naděje, že se opět dáte dohromady?

Zatím ne. Oni teď mají několikátou zpěvačku, se kterou jezdí po Velké Británii a Evropě a vydávají beze mne album, zatímco já se věnuji svým záležitostem. Je to jejich volba, oni se rozhodli skončit. Ale vlastně je to asi nejlepší věc, co se mi mohla přihodit. Opravdu si užívám, že jsem teď sólo. Mám neskutečnou radost ze svého alba a stále je přede mnou mnoho cílů. Vlastně jsem ani nestihla pořádně začít.

Měla jste ambice stát se sólovou zpěvačkou, nebo to vyplynulo ze situace?

Vzniklo to tak, že si Paul Godfrey chtěl od kapely odpočinout a tak jsme se dohodli na pětileté pauze. V tě době jsem se jen tak, stranou začala věnovat vlastnímu projektu. Oni potom, ale pokračovali jako Morcheeba beze mne a to, co jsem mezitím dělala jen tak mimo, se stalo hlavním.

Co jste si z působení v kapele odnesla a čím se vaše práce coby sólové Skye od Morcheeby naopak liší?

Především jsem se naučila technickou stránku věci - hrát koncerty. Během turné jsem získala tolik zkušeností. Cítím se na pódiu sebejistá, což vyplývá z toho, že jsem tak dlouhou dobu vystupovala s kapelou. Naučila jsem se zvládat velké publikum, vystupování na obrovských festivalech. Nevím, jak by mi tohle šlo, kdybych nyní byla začínající sólová zpěvačka. Asi bych se pod ty reflektory trochu bála.

Jinak, já nechci znít jako Morcheeba, chci znít jako Skye. Nevěděla jsem úplně, jak toho dosáhnout, tak jsem se potkala s Patrickem Leonardem a vytvořili jsme zvuk, který se podle mne od Morcheeby liší. Ale samozřejmě, můj hlas je pořád stejný. Myslím, že se mi podařilo najít svůj sound, ale nevadí mi srovnávání. Mnoho lidí třeba říká, že moje nové album zní jako Big Calm. To je skvělé! Big Calm je fantastické album.

Jak vznikla spolupráce s producentem Danielem Lanoisem? Jaký je jeho přínos albu?

Napsali jsme spolu pár písniček. Než jsme začali, nahrávací společnost si přála spolupracovat s nějakým opravdu velkým jménem. Jako vtip jsem nadhodila, že by to mohl být právě Daniel Lanois. Myslela jsem, že to odbudou. Ale kontaktovali jsme ho a on řekl, že by ho to zajímalo. Tak jsme spolu napsali tři písně. Na albu je jedna z nich, je to Jamaica Day.

Prý jste pro album napsala kolem třiceti písní. Jak jste vybírala finální jedenáctku?

To bylo poměrně jednoduché. Skládám především s manželem, je mezi námi bezvadné pouto. Jsme čím dál lepší tým. Skládání nám šlo postupem času čím dál tím lépe, a tak bylo jasné, které písně jsou ty silnější. Věděla jsem, že chci mít jedenáct písní, protože mám jedenáct malých tetování. Zdálo se mi to jako dobrý počet písní pro album. Zkrátka bylo jasné, které tam mají být.

Řekla jste někde, že je divné ptát se, co pro vás nové album znamená, protože pro něj žijete a dýcháte. Pro co ještě dýcháte?

Především pro svou rodinu. Jsem matka dvou dětí. Je jim devět a jedenáct. Můj rodinný život je pro mne rozhodně to hlavní.

Na čem v současné době pracujete?

Tak jednou týdně se scházím s lidmi z kapely a věnujeme se psaní nových písní. Máme jich rozpracovaných asi deset. Jinak se stále soustředím hlavně na současnou nahrávku, na její promo a podobně. Právě proto je ale krásné pracovat na nových písních. Bez jakéhokoli tlaku. Nestojí za mnou žádný člověk z nahrávací společnosti, který by stále opakoval: "Potřebujeme píseň." Je to pohoda. Také jezdím na turné. Teď jsme hodně hráli v Americe. Připravujeme se k vám do Evropy. Také budeme hrát v Albánii. Tam jsem nikdy nebyla!