Tony Blair zvítězil v květnu 1997 ve volbách a Velká Británie si od jeho nástupu slibovala velké změny. Alžběta II. ho však přijala s lehce sarkastickou poznámkou a nadhledem: "Jste už můj desátý premiér. Ten první byl Winston Churchill."

Netrvalo však dlouho a Blair se vyšvihl v popularitě nad Churchilla a každý čtvrtý občan Británie si přál pád monarchie. Důvod k obojímu byl společný -  smrt "princezny všech" Diany v srpnu téhož roku. Národ truchlil, a zatímco Blair dal zřetelně najevo soucit, královna s rodinou se pod záminkou ochrany vnuků zavřela na svém skotském panství Balmore a neúnosně dlouhý čas mlčela.

Královna ustoupí veřejnému mínění

Scenárista Peter Morgan a režisér Stephen Frears se v Královně sice pustili na tenký led, ale bruslí na něm s úctou i pochopením stejným, jaké dává ve filmu najevo mladý premiér. Právě on totiž soustavným nátlakem přiměl královnu, která snad poprvé za své dlouhé vlády nepochopila, co se v národě děje, aby sama sebe nezničila, souhlasila s veřejným pohřbem a nakonec přijela do Londýna, vystoupila mezi truchlící lid a pronesla projev, jenž protimonarchistické nálady zvrátil.

Morgan vycházel ze známých faktů, pro vykreslení situace na královském dvoře pak využil informace, jenž získával od lidí, kteří tam pracovali, a doplnil je vlastní fantazií. Královnu představuje jako ženu, již osud postavil do čela britské monarchie už coby velmi mladou dívku: nikdy nebyla vychována a nikdy nepoznala nic jiného než důstojné chování, v němž jakýkoliv projev citů jen obtěžuje okolí. Její hlavní zbraní je vtipný sarkasmus, jímž častuje své poddané.

Alžběta se ukáže v županu

Frears ji neváhá ukázat ani ve chvílích naprosté intimity - v posteli, v županu i na vycházkách po rozlehlých skotských pláních. Jen ve chvílích úplné samoty si Alžběta dovolí slzy či nečekané slovo, když sama sobě nad rozbitým autem řekne, že je pitomá.

Se sympatiemi tvůrci přistupují i k mladému Blairovi (vcelku přesvědčivý Michael Sheen), který si uvědomuje, že navzdory momentálním náladám ještě není čas dát průchod pádu monarchie, a svůj postoj do značné míry vybojovává na spolupracovnících i rozšafné protimonarchistické manželce.

Kritičtější jsou pak především ke zbytku královské rodiny, počínaje nerudným a zaslepeným Alžbětiným manželem, pro kterého je mrtvá Diana ještě nesnesitelnější než živá, a konče slabošským princem Charlesem. Film působí vyrovnaně, objektivně, nechybí mu vtip, a snad jen příliš mnoho dokumentárních a dobře známých záběrů z Dianina života usvědčuje tvůrce z možná až zbytečné vstřícnosti vůči britskému publiku, pro které tou nejmilovanější ze všech zůstává přece jen právě ona.

Královna, VB 2006

Režie: Stephen Frears

Hrají: Helen Mirrenová, Michael Sheen, James Cromwell