Článek
Forman se v drtivé většině svých filmů zabývá především postavením jednotlivce uvnitř společnosti a jejích proměn, touhou člověka po svobodě, revoltou uvnitř totalitních systémů, konfliktem geniality s průměrností. V Goyových přízracích najdeme přímé odkazy na mnoho jeho předchozích filmů a Goya je tu stejným pozorovatelem dění, jakým je po celý život i Forman sám: do svého díla otiskuje vlastní vidění okolního světa.
Prostřednictvím příběhu z Goyovy doby, viditelně zdůrazňujícím aktualizaci pro každou (a zejména Formanovu) epochu, pak režisér především ukazuje, že historie se opakuje a lidé jako Lorenzo se stále vracejí.
Lorenzo je uměnímilovný inkviziční páter, dogmatik, který požaduje obnovení práva útrpného pro vyhledávání nepřátel. Od dvorního malíře Goyi se přitom nechá portrétovat, aniž by mu vadilo, že právě jeho obrazy jsou předmětem velké kritiky církve. A v Goyově ateliéru také potkává jeho modelku Inés, krásnou dceru zámožného kupce, která je záhy zatčena, podrobena tortuře a uvržena na mnoho let do žaláře, kde podlehne Lorenzově žádostivosti.
Goya se stává prostředníkem setkání mocného Lorenza s Inésiným otcem, který žádá o pomoc. Dogmatikovu zápornou odpověď zoufalý otec přebíjí trumfem: právě na Lorenzovi veřejně dokáže, jak nesmyslná jsou vynucená přiznání. To vyžene Lorenza ze země, kam se vrací po patnácti letech s napoleonskými vojsky jako významný hlasatel revoluce. A přicházejí další lidské přemety, vzestupy i pády...
Goyovy přízraky jsou Formanovým třetím historickým filmem (Amadeus, Valmont), z nich ale prvním, k němuž psal původní scénář, aniž měl "záda krytá" tak kvalitní předlohou jako v obou předchozích případech. Spolupracoval přitom se zkušeným (mimo jiné Buňuelovým) scenáristou Jean-Claudem Carrierem, s nímž už napsal Taking Off a Valmonta.
Přesto je právě scénář hlavní slabinou Goyových přízraků
Rozkouskovaná stavba vždy začne vyprávět příběh, ale náhle a nečekaně odbočí jinam a začne vyprávět něco jiného. Hlavní pozornost je zprvu zaměřena na Lorenza, pak se ale nečekaně přesouvá na Inés a dítě, které porodí. Z historického filmu, který chce podat na konkrétním příběhu obraz doby, se tak stává obyčejné melodrama, jež nakonec přechází do téměř operetního finále: na scéně se scházejí všichni zúčastnění v až panoptikálním zobrazení jejich momentálního postavení v životě a vnímání vyhrocené situace.
Místo napjatého sledování pohříchu předvídatelného děje tak diváci mohou u různých situací filmu spíš zavzpomínat, jak mistrně Forman tatáž témata a tytéž vazby ztvárnil v Hoří, má panenko, Přeletu nad kukaččím hnízdem, Amadeovi či Muži na měsíci. Ze jmenovaných i dalších filmů se ale na diváky vedle sdělení vždy přenášela zejména velká síla emocí, jež Forman uměl bezpečně vyvolat. Goya však nabízí spíš než city spoustu prostoru k přemýšlení nad zmíněnými tématy a takovému přemýšlení, bohužel, prakticky nic nebrání už během promítání filmu. Možná Forman cítil svá témata tentokrát až příliš osobně, ponořil se do vzpomínek a analogií a s Carrierem si nakonec tak úplně neporozumněli. Kdo ví...
Jako režisér je ovšem Forman plný obrazotvornosti a nápaditosti, přičemž nejsilnější stránkou filmu je tentokrát spolupráce s ostatními tvůrci: nádherné kostýmy, nádherná kamera Javiera Aguirresaroba, který nasnímal celý film v goyovských barvách a záběry často komponoval jako samostatné obrazy. I to všechno je poctivým dílem zásluha režiséra.
Portmanová trochu přehrává
Stellan Skarsgard v roli Goyi je dostatečně charismatický a přitom nenápadný herec, což dobře odpovídá jeho roli pozorovatele. To Javier Bardem jako Lorenzo je robustní, výrazný, ale roli ztvárnil s takovou mírou odpornosti, že se těžko najde divák, který by pro něj měl kousek pochopení - u Formanových hrdinů neobvyklá věc. A Natalie Portmanová je úžasně vybraná jako typ (je skutečně podobná nádherné Goyově modelce), ale bohužel, zejména v druhé části poněkud přehrává.
Celkově budou mít asi zejména Formanovi "věrní", pocit, že přesně vědí, co chtěl umělec svým filmem říct. Je ale otázka, zda to s ním budou také prožívat.
Goyovy přízraky, Španělsko/USA 2006, Režie: Miloš Forman, scénář: Jean-Claude Carriere, kamera: Javier Aguirresarobe, hrají: Stellan Skarsgard, Javier Bardem, Natalie Portmanová.