Do roku 1990 byl šestkrát ženatý, v šedesátých letech pojal za manželku svou třináctiletou sestřenici. Nedávno se vrátil ve velkém stylu, albem duetů Last Man Standing. Ke spolupráci přizval takové ikony, jakými jsou například Jimmy Page, B. B. King, Bruce Springsteen, Eric Clapton, Keith Richards, Mick Jagger či Rod Stewart.

Kde se vzal nápad nahrát po tak dlouhé době album?

Začalo to díky Stevu Bingovi a Jimmymu Rippovi. Dali jsme si schůzku v Memphisu, abychom si o albu promluvili. A já byl připravený znovu nahrávat. Kdo by to byl řekl, že? Sdělil jsem nahrávací společnosti, že to zvládnu. Oni mě vzali za slovo a vyšvihli jsme album.

Jak dlouho jste na desce pracovali?

No, část roku nám to zabralo. Vlastně celkově rok a půl. Nechce se mi ani věřit, že to byla taková doba, uběhlo to. No jo, různí lidé potřebovali čas, aby odvedli svoji část práce dobře, a tak to trvalo dlouho. Ale je to za námi.

Podařilo se vám navodit atmosféru opravdové party. Mezi písněmi je například hodně mluveného slova.

Oni ve studiu nahrávali i v pauzách. Nechali prostě běžet pás a pak většinu použili. Nic moc nestříhali. Při nahrávání jsme si vytvořili skvělou atmosféru. Než bylo album hotové, řekli jsme si mnoho dobrých vtipů.

Jaký je podle vás rozdíl mezi rockem a country?

Nevím, jestli tam doopravdy nějaký rozdíl je. Já hraji obojí, hraji rock'n'roll i svůj styl country a blues. Prostě hraji svým vlastním stylem. Poté, co si poslechnu demonahrávku, můžu říct, jestli mi píseň sedí nebo ne. Na album se mi podařilo vybrat skvělé písně.

Co podle vašich zkušeností dělá dobrého kytaristu?

Rád u muzikantů slyším osobitý styl a když hrají své vlastní věci. Jako třeba B. B. King nebo Eric Clapton. Když je slyšíte, poznáte je hned.

Kdy jste začal hrát na piano?

Rodiče mi ho pořídili, když mi bylo osm let. Byl jsem na jedné lekci, ale moc to nedopadlo. Hrál jsem nějakou píseň z not a řekl jsem panu učiteli, že by to možná znělo lépe jinak, a zahrál jsem to po svém. Trochu mě propleskl. Zranil mé city, tak jsem se nevrátil.

Kdysi jste vystupoval s Beatles. Jak na to vzpomínáte?

Oni tehdy byli opravdu velmi mladí. Vystupovali s námi, začínali show. To byla práce Sissel Harrisonové, která pro mne tehdy pracovala. Řekl jsem jí: Tihle hoši jsou dobří! A ona na to: Znějí skvěle a mají pár dobrých písní, že? Je to tak dávno.

Vlastnil jste někdy růžový cadillac?

To se musíme vrátit do roku 1958. Jezdil jsem tehdy cadillakem, i když ne růžovým. Bílá nízká sedadla, všechno bylo oděno v bílé a červené. Byl to nejlepší cadillac, jaký jsem kdy viděl. To auto bylo výjimečné.

Byl jste ztvárněn jako jedna z postav v nedávném filmu o Johnym Cashovi. Jak jste to zhodnotil?

Seděl jsem a užíval si to. Zábavné na tom bylo, že ten chlapec, co mě hrál, odvedl velmi dobrou práci. A já si ani nemůžu vzpomenout na jeho jméno. On sám je dobrý hudebník a zpěvák. Užil jsem si ten film.

Jak často v dnešní době koncertujete?

Odehraji asi pět šest vystoupení měsíčně. Miluji to, takže někdy i víc. Ale většinou nepřekročím osm vystoupení. Už jsem docela starý a prošedivělý muž, víte.

Jak jste přišel k přezdívce Zabiják?

Začalo to, když si mne a Sissel Harrisonovou pozvalo vedení školy. Oba jsme trochu bojovali s učiteli, a tak si nás předvolali. Byli jsme vyloučeni na dva týdny. Řekli nám, ať rovnou odejdeme. Tak jsme se zvedli a šli, běželi jsme k bráně školy a Sissel řekla: "Uvidíme se později, Zabijáku." Od té doby si tak říkáme. Já tak ze zvyku říkám všem.

Své album jste pojmenoval Last Man Standing. Jaké to je, zůstat poslední stojící?

To záleží prostě na tom, kdy se bůh rozhodne si vás vzít. A můj čas zkrátka ještě nepřišel. Ale taky na mne dojde. Jo, jsem poslední stojící, protože jako poslední stále dýchám.

Chcete něco vzkázat svým fanouškům?

Zkrátka že je miluji. Ať je opatruje bůh. A pokud se jim to bude líbit, tak ať si koupí CD. Dík moc.