Na karlovarském festivalu se krátké filmy uvádějí především jako doplňkový program především sekce Fórum nezávislých. Zájem diváků i tvůrců byl impulsem k tomu zkusit zorganizovat samostatnou soutěžní přehlídku krátkometrážní tvorby. Druhý ročník FKF proběhne od 15. do 18. 11. 2006 v pražském kině Světozor. O tom, co divákům nabízí jsme hovořili s programových ředitelem Karlem Spěšným.

Mohl byste charakterizovat nejdůležitější změny a novinky 2. ročníku FKF Praha?

Nejdůležitější změnou je určitě to, že jsme se po zkušenostech z loňského ročníku rozhodli festival "zkoncentrovat" do kina Světozor a nerozptylovat jej do dalších pražských kinosálů. Vedly nás k tomu jednak praktické důvody a také snaha podpořit atmosféru festivalu, ke které patří potkávání lidí a jednotný styl festivalových prostor. Druhou velice podstatnou novinkou je, že kromě Hlavní ceny a dvou čestných uznání, udělovaných porotou, budou letos o nejlepším filmu rozhodovat také diváci prostřednictvím hlasovacích lístků.

Cena diváků bude předána během slavnostního zakončení. S jakou odezvou jste se setkali po loňském ročníku festivalu, jaký byl zájem diváků a jaký byl zájem tvůrců o účast v 2. ročníku FKF?

Docela příjemně nás překvapil zájem a dobré přijetí ze strany médií. Potvrdilo se, že krátké filmy jsou atraktivní a přestože Praha už má relativně širokou nabídku různorodých kulturních akcí, rozhodně nezapadly. Pro úplně nový festival, který se navíc věnuje něčemu, co diváci v České republice vlastně skoro neznají, je ze začátku těžké se prosadit do povědomí a nám se to snad, soudě dle reakcí lidí i médií, docela podařilo.

Podobně je to i s reputací ve festivalovém světě. Pozici FKF Praha naprosto zásadně ovlivňuje fakt, že jej pořádá MFF Karlovy Vary, tedy velký, tradiční a významný evropský festival se skvělou pověstí. Přestože jsme letos vyhlašovali teprve druhý ročník soutěže, mohli jsme si vybrat téměř ze 600 filmů z celého světa. To je neuvěřitelné číslo a u nového festivalu hodně daleko za hranicemi obvyklosti.

Stále platí poněkud nespravedlivá představa, že krátké filmy jsou filmy studentské, naučné nebo amatérské. Můžete ji vyvrátit?

Anebo v nejlepším případě animované... To je omyl, který pramení ze zdejší filmařské praxe. My máme filmové školy, na kterých studenti točí cvičení a když tu školu absolvují, jsou režiséry, kameramany atd. Za našimi hranicemi to ale většinou chodí tak, že po absolvování studia, během kterého často netočí tolik cvičení jako u nás, musejí filmaři natočit zpravidla několik filmů krátkých, než mohou začít s filmem celovečerním.

Takový film vzniká většinou v malé nezávislé produkci a jeho příprava se blíží přípravě celovečerního filmu. Režisér musí najít producenta a získat prostředky, což zabere spoustu času. Takový film nevzniká proto, aby se lépe či hůře splnil úkol, ale protože jej někdo opravdu chce natočit a protože je natolik zajímavý, aby jej někdo jiný podpořil. Výsledkem je pak film, který má naprostou tvůrčí svobodu a zároveň poměrně solidní profesionální zázemí. Jeho jediným cílem je zaujmout a dostat se do "festivalového oběhu".

A takové filmy u nás prakticky neznáme. Jednoduše řečeno: v České republice se krátké filmy mimo školy prakticky netočí, a to také proto, že nejsou grantově nepodporovány, a nepodporují se také proto, že se nikde nepromítají. Možná i tohle je jeden z důvodů, proč česká filmová produkce vypadá jak vypadá a dobrý důvod proč by tu měl být festival krátkých filmů.

Třeba Mexický filmový institut jen loni produkoval nějakých 15 krátkých filmů. Jeden z nich máme v soutěži a další dva v jiných sekcích. Nemám tušení kolik českých filmařů může říct, že jejich film zajímal někoho v Mexiku... Abych to tedy nějak shrnul: studentské krátké filmy tvoří významnou část produkce krátkých filmů, ale kupodivu nikoli tu větší. A i když se jim rozhodně nijak nevyhýbáme, v letošní soutěži jsou mezi 21 filmy tuším 2, přičemž ten druhý je český. To snad o něčem vypovídá.

V rámci festivalu předtavujete také krátké snímky slavných tvůrců, můžete tuto sekci blíže přiblížit?

Když sedíte v kině a koukáte na úžasný, dokonale propracovaný film s velkou produkcí od režiséra, který má dávno svůj styl a témata, třeba vás napadne jak asi vypadaly první filmy, které natočil. Protože i dnes slavní a významní režiséři začínali krátkými film s malým rozpočtem a jediné, co měli, byl jejich talent. A nás prostě zajímalo, jestli už v těchhle prvních, malých filmech byli něčím výjimeční, jestli už jejich krátké filmy dávaly tušit k čemu se schyluje. A taky jsme chtěli trochu povzbudit ty současné začínající filmaře...

Takže jsme dali dohromady takový testovací vzorek, složený z filmů Romana Polanského, Ridleyho Scotta, Jane Campionové, Guse van Santa, Larse von Triera a Toma Tykwera. Jak je to tedy s tím talentem si může každý ověřit sám...

Jaká je situace mezi českými tvůrci? Uvidíme v rámci festivalu nějaké české snímky?

Už sme se toho už trochu dotkli. Ale český film v soutěži máme. Je to film Kde lampy bloudí Jakuba Koháka, známého asi nejvíce díky klipům pro Tata Bojs. To je takový dobrý příklad toho, proč jsou krátké filmy tolik divácky populární a tak důležité pro kreativní filmaře - jde o film, který je postavený na originálním, trochu praštěném nápadu a ve svém stylu se pohybuje někde na hranici několika žánrů. Což je kombinace svěží a v celovečerním filmu byste ji nejspíš potkali dost těžko.