Fleret vydává desky dost často. Má jich na kontě už jedenáct. Trpíte nadprodukcí?

Neřekl bych, že je to nadprodukce. K vydání desek nás netlačí čas, protože je vydáváme v intervalech, v jakých sami chceme. Do studia jdeme, když máme hudební nápady a texty. Doma mi leží spousta textů od našich dvorních textařů Libora Myslivečka a Jana Mrlíka. Chodím po Valašsku, mám v hlavě texty, vymýšlím si muziku, a když mám pět šest skladeb, nazkoušíme je, abychom měli nové věci na koncerty. Pak je natočíme na desku.

Na vašich albech nejsou jen vaše autorské písničky, ale také lidové. Jsou všechny z Valašska?

Na poslední desce ano. Většinou upravujeme lidovky z Valašska, pomáhá nám v tom Jarmila Šuláková, která s námi desky nahrává a všechny ty písničky v minulosti zpívala a zná je.

Je na Valašsku ještě dost lidových písniček pro vaše další desky?

Je jich spousta, nepřeberné množství, ale na každou desku dáme tak dvě tři, protože stavíme na vlastní tvorbě. Na jednom výběru jsme měli i slovenskou lidovou písničku. Záleží na tom, jestli se nám líbí. * 

Máte jako autor písniček ambice, aby se staly "lidovkami"?

Takové ambice nemám, ale je příjemné, když někdy zabrousím do hospůdky nebo někam k táboráku, a slyším hrát naše písničky. Zajímavé je, že si donedávna, než vyletěl Čechomor, spousta lidí myslela, že stejně jako oni i my upravujeme lidové písničky. Až později zjistili, že zatímco Čechomor lidovky pouze upravuje, my skládáme své. Z toho se dá usuzovat, že máme šanci na to, aby se naše písně lidovými staly.

Na vaší nové desce se kromě názvuků bigbítu objevuje také rytmus reggae. Necháváte se rádi inspirovat jinými hudebními styly?

Nevyhledáváme to, ale ani se tomu nebráníme. Hrajeme třiadvacet let a nikdy jsme neměli záměr nechat se ovlivnit něčím jiným než jen rockem a lidovou hudbou. Lidová muzika nás ovlivňuje proto, že v tom prostředí žijeme. Na Valašsku lidé folklórem žijí od dětství, nejde to nevidět a neslyšet. Já osobně se cítím být hlavně bigbíťákem, čili to spojení je přirozené.

Měli jste někdy potřebu vyjádřit se v textech k nějakému závažnému společenskému problému?

O textech se s našimi textaři bavím, dávám jim témata. Jediné, co je pro nás tabu, je politika. Ne že by mě netrápila, ale nikdy jsme se do toho nepustili, protože chceme, aby si posluchači s našimi písničkami od politiky odpočinuli. Jinak můžeme zpívat o čemkoli.

Jarmila Šuláková, která s vámi desku nahrála, je stále vedená jako host kapely. Proč ještě není stálým členem?

My ji nikdy jako člena nevzali, to je pravda. Občas ji to trápí, ale ví, že jde v podstatě o slovíčkaření a že s námi stejně odjede sto koncertů ročně.

Jak to zvládá fyzicky?

Jsou období, kdy se domluvíme, že si potřebuje odpočinout. Není to problém. Jarmilka má ale spoustu energie. Jediné její omezení by bylo, kdyby jí přestal sloužit hlas. Říká to sama. Jakmile prý uslyšíme, že to není ono, odejde.

Fleret a alkohol, to je správné spojení, že?

Vyvíjí se to od dětských let, to je tradice. Na Valašsku se pálí slivovice a každý se chce pochlubit. Ti ostatní kolem musí ochutnávat. Když to tak sleduju a konzultuju s dalšími muzikanty, v tomhle společenství lidí se vždycky nějaká sklenička objeví. Musím ale říct, že Valaši zdaleka nepijí nejvíc. Mám rodinu na Slovensku a tam jsou jiní démoni.

Těm ani já, zkušený Valach, nestačím. A ani nechci. U nás není sklenička na dorážku. Já osobně si dám ráno štamprlík, odpoledne štamprlík, ale nejsem typ, který si večer sedne a dorazí se.

Pálí slivovici i členové Fleretu?

Pálíval náš bývalý baskytarista. Já pálíval také, dokonce jsem měl loni a předloni slivovici skvělou. Letos byly také dobré trnky, ale neměl jsem na pálení čas. Jsem chemik, vysokoškolák, měl jsem své vlastní aparatury a alkoholu jsem si nadělal mraky. Teď už jsem ve stadiu, kdy si posbírám trnky, dám je do bečky a pálím u odborníků v pěstitelských pálenicích. Čili jak můžu, také pálím. Jakmile vidím trnku, musí do bečky. Je hřích nechat ji shnít na zemi.