Expříteli píchla prošlý lék na oslabení svalstva, dostala podmínku

Stejný trest vynesl krajský soud již letos v březnu, v červenci však rozsudek na podnět státního zástupce zrušil Vrchní soud (VS) v Olomouci a vrátil případ krajskému soudu k novému projednání.

K činu, kvůli němuž se žena dostala před soud, došlo 11. května 2013 poté, co navštívila bývalého partnera v jeho bydlišti v Dlouhomilově na Šumpersku. Pod záminkou očkování proti tetanu mu píchla již několik let prošlý lék, kterým anesteziologové pacientům před operací oslabují dýchací svalstvo. Po jeho aplikaci se člověk může udusit.

Látku nejprve aplikovala bývalému partnerovi do ramene a potom i sobě do svalu na noze. Pak mu ale řekla, že do jedné hodiny zemře, a odešla. Podle obžaloby také snědla prášky lexaurin, chtěla prý spáchat sebevraždu. Uvědomila si prý, že udělala hloupost.

Muž se po aplikaci léku lekl, přivolal si včas záchrannou službu a nebezpečný zákrok bez následků na zdraví přežil. Po aplikaci měl dvojité vidění, křeče a problémy s dýcháním.

Žena, které původně hrozilo 12 až 20 let vězení, tvrdila, že látka již byla neúčinná. To s ohledem na špatné skladování a prošlou dobu trvanlivosti. Místo do žíly ji navíc píchla do svalu. Znalci sice potvrdili, že látka za takových okolností může účinnost ztrácet, jistotu však podle nich obžalovaná mít nemohla.

Podle žalobkyně si žena byla vědoma, že se látka používá v anestezii. Poukázala na to, že jejím účinkem je rychlé navození paralýzy, látku je možné podávat pouze v podmínkách, kdy je možné zajistit umělou plicní ventilaci.

Z podnětu VS nechal krajský soud doplnit znalecké posudky, přičemž se znalci z oboru anesteziologie a resuscitace měli vyjádřit zejména k tomu, zda by použitá látka v případě naředění menším množstvím vody byla také tak málo účinná, nebo ne.

Dva znalci se přitom podle vyjádření, které soudce Vladimír Hendrych ve čtvrtek přečetl, shodli na tom, že velký rozdíl v účinnosti látky nelze očekávat. Podle jednoho z nich může sice vyšší koncentrace urychlit vstřebávání, ale to je ovlivněno i řadou jiných faktorů. „Rozdíly v klinickém efektu považuji za nevýznamné,“ zdůraznil znalec.

Žena prý muže chtěla jen naštvat a postrašit, měl prý nevhodné poznámky. „Pokud chtěla svého přítele jen postrašit, mohla to učinit jiný způsobem. Vybrala si přípravek, o němž ze své praxe věděla, že může usmrtit,“ poznamenal k tomu soudce.

Podle něj se žena dopustila jednání, které vzhledem k okolnostem označil jako „pokus vraždy spáchaný nezpůsobilým prostředkem,“ přičemž zdůraznil, že s něčím takovým za dobu své praxe nesetkal. K úmrtí muže nedošlo podle něj jen shodou okolností. Upozornil navíc mj. na fakt, že k jeho smrti mohlo dojít například v případě, že by v důsledku podání léku dostal anafylaktický šok.

Zatímco žalobkyně požadovala pro Groerovou nepodmíněný trest odnětí svobody, obhájkyně naopak žádala, aby její čin byl překvalifikován na pokus o ublížení na zdraví.

Soud při výši trestu přihlédl mj. k tomu, že zdravotní potíže oběti byly bagatelní a odezněly velmi rychle. Navíc šlo o ojedinělý exces v životě obžalované. Projevila i upřímnou lítost a zaplatila náhradu škody.

„Nešlo tady o žádnou legrácku. I přestože průběh děje může budit nutkání pousmání, nic vtipného se zde neudálo. Nepodmíněný trest by však byl v tomto případě nepřiměřeně přísný,“ konstatoval Hendrych.

Rozsudek je nepravomocný. Jak Groerová, tak i státní zástupkyně si neponechaly lhůtu pro případné odvolání.