Článek
Na Veselého podal kárnou žalobu v prosinci 2007 předseda kontrolní rady České advokátní komory. O tři roky později byl advokát kárným senátem žaloby zproštěn s tím, že nebylo prokázáno, že by se kárný skutek stal.
Veselý pak zažaloval stát za „škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem”. Spor se postupně dostal až k Nejvyššímu soudu, který veškeré nároky smetl ze stolu.
Senát ÚS v čele se soudcem zpravodajem Vladimírem Sládečkem při posouzení věci sice konstatoval, že argumentace Nejvyššího soudu není správná, konstatoval však, že v souzené věci není dána odpovědnost státu, ale samotné samosprávné korporace, tedy advokátní komory.
Ústavní soud uvedl, že i když došlo postupem soudů „k hrubému porušení podústavního práva s jistým přesahem do ústavněprávní roviny”, samotný zásah do základních práv stěžovatele byl minimální.
Poukázal také na to, že zrušení napadeného rozhodnutí by „nemělo za následek zlepšení hmotněprávní ani procesní situace stěžovatele”. „Především si je pak třeba uvědomit, že stěžovatel žaloval pasivně nelegitimovaný subjekt,” konstatoval Sládeček.