Na chladnou únorovou noc, kdy se zničehonic se strašným pocitem probudila, asi až do konce života nezapomene mužova přítelkyně, s níž Právo hovořilo. Lůžko vedle ní bylo prázdné, na věšáku nebyla bunda a přítel nebral telefon.

Jak později od policie zjistila, v tu chvíli její přítel zemřel pod koly vlaku. O tragédii se rozhodla promluvit proto, aby si soudy a úřady uvědomily, že mají v rukou lidské osudy, že za spisovými značkami jsou skuteční lidé.

Táhlo se to 12 let

Začátek celého příběhu se přitom začal psát už před dvanácti lety, kdy se rozpadl tehdejší mužův vztah. Měl z něho dvě dcery, ale jak zjistil, mladší holčička nebyla jeho, přesto na ni musel platit celou dobu výživné. Děti mohl vídat jednou za dva týdny, ale v komunikaci mezi rodiči byly komplikace, které vyvrcholily před třemi lety.

Soud dokonce vyzval matku, aby plnila předchozí dohodu a děti předávala, neboť styky s otcem se konaly stále sporadičtěji s tím, že děti jsou nemocné, mají jiný program nebo že otce vidět nechtějí.

„Nikdo mu nepomohl“

Matka na to reagovala tím, že dala návrh na zákaz styku, což ale soud zamítl a přistoupil k vypracování znaleckého posudku.  Závažný stav zjistila znalkyně u starší dcery.

Musel ujít asi dvacet kilometrů a šel po kolejích směrem k obci, kde bydlí jeho dcerapřítelkyně

„Má tendenci vinit otce za současné onkologické onemocnění matky, neboť se domnívá, že matka onemocněla, protože byla ve stresu. Má tendenci otce kvůli tomu zavrhovat. Není informována o tom, že otec neví, že má matka onkologické onemocnění,“ zjistila znalkyně s tím, že děti nejsou ke styku se svým otcem motivovány, a jak by setkávání zvládaly, je ovlivněno tím, jak bude otec matkou a jejími příbuznými prezentován.

Nakonec jen vyšší alimenty

Soud nakonec loni v květnu rozhodl, že žádný styk dětí s otcem neurčí, a pouze rozhodl o zvýšení výživného.  „Byl z toho zdrcený. Starší děvče bylo jeho jediným dítětem. Nedokázal pochopit, proč se mu to děje. Naposledy ji viděl před dvěma lety při jejích narozeninách. Na všech institucích, na které se obrátil, jen pokývali hlavou, udělaly se zápisy, ale nikdo mu nedokázal pomoct,“ popsala Právu mužova přítelkyně.

Proti verdiktu soudu sice otec ještě podal odvolání, ale po prvním jednání u krajského soudu v tichosti své odvolání stáhl. O pár týdnů později si sáhl na život, přitom měl podle přítelkyně skvělý vztah s jejími dcerami i s celou rodinou.

„Začal večer potmě chodit na dlouhé procházky, v noci nemohl spát. Zpětně vidím, že se choval divně, ale nikdo netušil, na co se chystá,“ vzpomínala přítelkyně. Osudnou noc letos v únoru se muž beze slova vytratil z domu.

„Musel ujít asi dvacet kilometrů a šel po kolejích směrem k obci, kde bydlí jeho dcera. Vlak ho srazil okolo druhé v noci. Ve stejnou chvíli jsem se probudila. Nebral mi telefon, netušila jsem, co se děje. Byla jsem úplně zoufalá. Ráno přišla policie a oznámila mi, co se stalo,“ řekla žena.

„Policistům jsem říkala, že to přece nemůže být on, že by přece nešel pěšky v noci a zimě tak daleko. Ale bohužel to tak bylo. Nedokázal prostě zvládnout, že byl takto odstřižen od svého jediného dítěte,“ dodala žena.