Ke střetu Škody Octavia se spěšným motorovým vlakem došlo 30. dubna 2014 před zastávkou v Kyjově. Vlak tam na železničním přejezdu s nefunkčním zabezpečením smetl osobní auto, jehož řidič neměl šanci náraz přežít.

Vlak tlačil auto před sebou několik desítek metrů a nakonec jej roztrhl o hranu nástupiště na dvě části, část s řidičem zůstala zaklíněna mezi vlakem a nástupištěm. Muž za volantem utrpěl mnohačetná poranění hrudníku a na místě zemřel.

Státní zástupce posadil na lavici obžalovaných strojvedoucího vlaku. Podle něj totiž nerespektoval návěstidlo a informaci o výluce na trati s vypnutím zabezpečovacího zařízení, s níž byl seznámen na začátku jízdy, a na přejezd, kde měl jet 10 kilometrů v hodině, vjel rychlostí 62 kilometrů. Justice muže potrestala za usmrcení z nedbalosti ročním trestem s podmíněným odkladem na jeden rok.

Strojvedoucí se hájil tím, že nemohl vědět, že řidič nebude respektovat značku „Stop“ a na přejezd vjede. Tvrdil přitom, že vlak byl před přejezdem vidět na velkou vzdálenost. „Nemohl předvídat, že poškozený nebude respektovat zásadní pravidla silničního provozu,“ dokazoval mužův advokát v dovolání k Nejvyššímu soudu (NS).

Znovu případ projednají

NS však neměl pro jeho obhajobu pochopení. „I při existenci určité míry spoluzavinění poškozené osoby je možné dospět k závěru o trestní odpovědnosti obviněného. Ten porušil své povinnosti, nerespektoval interní instrukce a v předmětném úseku jel rychlostí několikanásobně vyšší, než měl, a to bez použití zvukové návěsti,“ konstatovali soudci.

„Jestliže tedy obviněný sám porušil své povinnosti, nemůže se z hlediska trestní odpovědnosti dovolávat výhradně porušení povinností ze strany poškozeného,“ rozhodli. Muž se nevzdal a podal ústavní stížnost. „Hlavní příčinou nehody bylo nezodpovědné chování poškozeného. Jak je patrné i z posudku znalce z oboru železniční dopravy, i náraz při nižší rychlosti by měl fatální následky,“ zdůrazňoval.

Senát ÚS se soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou dal nakonec strojvůdci za pravdu a nařídil, aby případ znovu projednal Krajský soud v Brně, přičemž zdůraznil, že důvodem pro zrušení předchozích verdiktů je především formální pochybení brněnského soudu.

Současně ale dodal, že by se soud měl řádně vypořádat s výsledky znaleckého zkoumání a také s principem omezené důvěry v dopravě. Ten spočívá v tom, že se řidič může spoléhat na to, že ostatní účastníci budou dodržovat pravidla silničního provozu, pokud z konkrétních okolností nevyplývá opak.