Před kárný senát Nejvyššího správního soudu dovedlo Sedlákovou celkem 15 případů. V šesti případech v civilních sporech měla soudkyně změnit vyhlášený rozsudek, v dalších kauzách měla způsobit průtahy v řízení nebo se neřídit názorem vyššího soudu.

Soudkyně přiznala pochybení u jednoho ze skutků. „Bylo to složité, ten rozsudek jsem posílala třikrát. Změnila jsem ho, ale nevím, z jakého důvodu. Pochybení v dalších bodech odmítám,“ prohlásila soudkyně s tím, že vždy jednala v zájmu účastníků.

Sedláková přitom ještě před jednáním soudu tvrdila, že by kárné řízení nemělo vůbec začínat, protože soud se dostatečně nevypořádal s její námitkou podjatosti. Napadla přitom soudce, který v mezidobí zemřel.

Poté prohlásila, že je ve stavu nemocných a že tudíž není připravena ke stoprocentní obhajobě sebe sama. Její námitky ale senát v čele s Karlem Šimkou odmítl akceptovat s tím, že pokud se bude cítit dotčena na svých právech, může se obrátit se stížností na Ústavní soud.

Před kárným senátem nestojí Sedláková poprvé, před jedenácti lety jí soud snížil za průtahy v téměř pěti desítkách případů plat.