Předmětný pozemek o výměře 400 metrů čtverečních sousedí s téměř desetinásobně rozlehlejší parcelou, kterou Polívkovi darovala v roce 1988 jeho babička. Oba pozemky mají shodný travnatý povrch a v terénu není patrná žádná dělící hranice.

Rodina Polívků pozemky historicky užívala jako celek, aniž by je kdokoliv v minulosti upozornil na to, že jim část louky nepatří.

Až v roce 2011 přišla obec s tím, že si pozemek zabírá pro stavbu nového obecního úřadu s garáží pro hasičskou stříkačku. V reakci na to Polívka podal žalobu s tím, že pozemek patří jemu, neboť splňuje zákonem stanovené podmínky pro jeho nabytí vydržením. Jednou z nich je, že má nemovitost v držbě nepřetržitě po dobu deseti let.

U obecných soudů Polívka s nárokem neuspěl s odůvodněním, že vlastník má znát hranice svého pozemku. Zastání našel až u Nejvyššího souduBrně, který předchozí rozsudky zrušil. Po ukázal na to, že je třeba přihlédnout k postoji obce coby vlastníka takto držené části pozemku.

Soud odročen

„Pokud léta užívání svého pozemku držitelem trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i jeho pozemek,“ uvádí se v rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Podle jeho názoru ani skutečnost, že držitel nenechal vytyčit hranice jím držených pozemků a nezjistil tak, že drží i část pozemku, jehož vlastníkem není, nevylučuje jeho oprávněnou držbu. Případ se tak vrátil k Okresnímu soudu do Klatov, který opět rozhodl v neprospěch Polívky.

Krajský soud v Plzni ale tento verdikt následně zrušil s tím, že okresní soud nerespektoval judikaturu Nejvyššího soudu. Obě znesvářené strany se tak znovu sešly u okresního soudu minulý týden ve středu.

„Pozemek odjakživa užívala rodina Polívků. Sekali tam trávu a sušili seno. Ani já jsem nevěděl, že část toho pozemku patří obci,“ uvedl před soudem bývalý starosta Kovčína František Liška, který stál v čele obce od začátku 90. let až do roku 2001.

Náš právník mě ubezpečuje, že spor nemůžeme prohrátIvan Tesař, starosta obce Kovčín

Samosoudce Martin Matějíček jednání odročil s tím, že zváží, zda bude provádět další dokazování. To doslova nadzvedlo právní zástupkyni žalobce Janu Sládkovou.

„Takový postup považuji za neúměrné protahování celého řízení, které už trvá několik let. Ze závěrů nadřízených soudů nevyplývá, že by měl zdejší soud ve věci provádět další dokazování, ale jen přehodnotit dosud provedené důkazy s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu,“ opřela se Sládková do samosoudce.

Další protahování soudního řízení považuje za nešťastné i současný starosta obce Ivan Tesař. „Trpím jako pes. Obyvatelé obce mají vztek na mě, že jsem neschopnej, že tu záležitost jsem měl dávno skončit. Jsou to obyčejní, prostí lidé a myslí si, že když starosta bouchne do stolu, je hotovo. Takhle to ale nefunguje,“ řekl Tesař.

Upozornil také na to, že díky soudnímu sporu je přerušeno stavební řízení.
„Mohli jsme to postavit jinde, ale projekt nás stál už 25 tisíc korun, a navíc toto místo má výhodnou polohu. Náš právník mě ubezpečuje, že spor nemůžeme prohrát,“ uvedl starosta.