Seniorka upadla v září před dvěma lety v bytě v Praze 9, kde žila se svou dcerou. Kvůli svým zdravotním potížím se nemohla zvednout, tak se doplazila do předsíně, kde se jí za pomoci dcery podařilo posadit a opřít se o zeď.

Rezolutně odmítala jít do nemocnice a vzhledem k tomu, že byla vůči své dceři po celý život silně dominantní, ta jí v podstatě neodporovala. „Byla zvyklá poslouchat svoji matku a překonání toho bloku byl nepřekonatelný problém,“ uvedl ve své závěrečné řeči obhájce obžalované Tomáš Pavlok. Žena dala pod svou matku matraci, přikryla ji dekou a dva měsíce ji nechala v předsíni ležet.

Nedotknutelnost osoby

Obžaloba ženu vinila z úmyslného ublížení na zdraví, soud ale rozhodl, že žalovaný skutek není trestným činem.

„Nepodařilo se prokázat, že by obžalovaná záměrně a úmyslně neposkytla matce zdravotní pomoc, kterou by matka požadovala. Naopak bylo prokázáno, že matka obžalované dlouhodobě odmítala poskytnutí jakékoliv zdravotní péče,“ odůvodnila rozhodnutí předsedkyně senátu Kateřina Radkovská.

Právě nevole poškozené byla pro rozhodnutí soudu podle slov Radkovské jednou ze zásadních věcí, tou druhou je nález Ústavního soudu z letošního ledna, který řešil obdobný případ. „Ústavní soud zde vypichuje, že každý člověk má právo na nedotknutelnost své osoby a na soukromí,“ uvedla Radkovská.

Lidem to zaručuje Listina základních lidských práv a svobod. „Nezbylo nám než se řídit tím, co vyslovil Ústavní soud, který uvedl, že v takových případech chybí jeden ze znaků trestného činu a tím je protiprávnost jednání,“ dodala.

Žena se o svou matku navíc starala, dávala jí najíst, napít, snažila se zajišťovat základní hygienu.

Tři nebo čtyři roky

Státní zástupce byl o vině obžalované přesvědčen, a proto si ponechal lhůtu na případné odvolání k Vrchnímu soudu.

„Obžalovaná respektovala její (matky) přání nejet do nemocnice. Což by bylo podle mého pochopitelné během několika prvních dní po tom pádu. S postupem času jí muselo být jasné, že tento stav je neudržitelný,“ prohlásil v závěrečné řeči státní zástupce Petr Boš.

„Z hlediska selského rozumu těžko mohla předpokládat, že její matka bude ležet na zemi týden, dva, tři, čtyři nebo více a její stav se zlepší. Muselo jí být zřejmé, že se její stav bude zhoršovat,“ dodal. Obžalovaná měla podle jeho slov po pár dnech dojít k závěru, že nelze respektovat matčino přání a je na místě zavolat lékařskou pomoc.

Boš soudu navrhoval uznat obžalovanou vinnou z úmyslného ublížení na zdraví s následkem smrti ve formě nepřímého úmyslu, za což je trestní sazba pět až deset let. Boš ovšem kvůli určité atypičnosti případu navrhl nepodmíněný, tři až čtyři roky dlouhý trest.

Vina nebyla prokázána

Obhájce obžalované Pavlok byl ale opačného názoru. „Zcela nesouhlasím s právní kvalifikací. Ublížení na zdraví lze spáchat i nekonáním, ale musí být porušena zákonná povinnost uložená pachateli. V daném případě ji klientka neměla,“ prohlásil v závěrečné řeči s tím, že by mohlo v úvahu přicházet pouze neposkytnutí pomoci.

Podle něj není popis skutku podložen důkazy a o průběhu se tak můžeme pouze dohadovat. Vina obžalované podle Pavloka prokázána nebyla, naopak výpovědi některých svědků prokazují její nevinu, a proto navrhl soudu klientku obžaloby zprostit.

„Maminku jsem měla nade vše ráda. Byla tím nejcennějším, co jsem v životě měla. Strašně moc mi chybí a je mi to moc líto,“ prohlásila na závěr obžalovaná.

Žena zemřela jen pár hodin po svých čtyřiašedesátých narozeninách. Podle pitvy zemřela na tzv. dekubitální sepsi, tedy povšechnou infekci těla (laicky též otravu krve). Tu způsobily mnohočetné, rozsáhlé a hluboké proleženiny. Když obžalovaná žena ráno zjistila, že její matka nedýchá a má v ústech krev, zavolala sanitku.