Jenže radost z úspěšného právního tažení nyní u dvaašedesátiletého muže vystřídalo zklamání. Po středečním jednání odvolacího soudu je všechno jinak. Ten původní rozsudek zrušil a vrátil žalobu k novému projednání a rozhodnutí s tím, že za následky potyčky může výlučně útočník.

KOMENTÁŘ DNE:
Trumpova facka nejen Evropě - Nad první zahraniční cestou amerického prezidenta Donalda Trumpa se zamýšlí Alex Švamberk. Čtěte zde >>

Tím Chocovi zhasla naděje, že nějaké odškodnění někdy uvidí. Útočník, který jej napadl, je sice na svobodě, ale pobývá neznámo kde a žádný majetek nemá.

„Dozorci neporušili žádné předpisy při dohledu nad odsouzenými, a tudíž nelze věznici klást obecnou odpovědnost za poškozené zdraví žalobce,“ uvedla předsedkyně odvolacího senátu Jaroslava Pihlíková s tím, že okresní soud se teď musí tímto právním názorem řídit.

K incidentu došlo v květnu 2006 na střeženém pracovišti v areálu věznice. Při převlékání v šatně přistoupil k Chocovi mladší spoluvězeň a úderem hlavou ho poslal k zemi. S prasklou spodinou lebeční skončil tehdy Choc v nemocnici, kde mu později lékaři zjistili porušení sluchovodu, které skončilo úplnou hluchotou. Díky tomu už nemohl ve výkonu trestu pracovat a zaměstnání nesehnal ani po propuštění na svobodu. Proto také v roce 2008 podal civilní žalobu, kterou se domáhal odškodnění.

Nárok na rentu

Okresní soud mu za ztížení společenského uplatnění a jako bolestné přiznal téměř šest set tisíc korun a další více než milión korun za ušlý výdělek. K tomu měl ještě nárok na měsíční rentu 15 a půl tisíce korun každoročně navýšenou o inflaci, a to až do roku 2022.

Vyvození odpovědnosti vůči vězeňské službě v tomto případu považuji za absurdní. právník vězeňské služby

Rozhodnutí o tom, že vězeňská služba je spoluodpovědná za poškozené zdraví Choce, okresní soud odůvodnil tím, že zanedbala řádný dohled, neboť žalobce byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou a dohled nebyl prováděn dostatečně. „Právě kvůli nedostatečnému dohledu byl žalobce napaden jiným odsouzeným,“ konstatuje se v rozsudku.

V odvolání se vězeňská služba bránila tím, že ve věznici se zvýšenou ostrahou dohlíží dozorce na zaměstnané vězně každých třicet minut. „K události došlo několik minut poté, co dozorce přivedl vězně do šatny, aby se převlékli. V té době přebíral v padesát metrů vzdálené kanceláři službu od kolegy z předešlé směny a pak šel zkontrolovat pracoviště v hale. Soustavný dohled nad odsouzenými se provádí jen v taxativně stanovených případech, což tento nebyl,“ konstatoval právní zástupce vězeňské služby Josef Císař s tím, že poté, co byl odsouzenými upozorněn na zraněného v šatně, okamžitě se tam dostavil a zajistil zdravotnickou pomoc.

Kontrolu neporušil

„Vyvození odpovědnosti vůči vězeňské službě v tomto případu považuji za absurdní. Kdybychom takovou situaci připustili, znamenalo by to, že kdykoli dojde k fyzickému konfliktu mezi vězněnými osobami, vězeňská služba by vždy odpovídala za případné škody na zdraví,“ upozornil Císař.

A odvolací soud mu dal za pravdu. „Posuzovat odpovědnost vězeňské služby za dozor nad odsouzenými je zapotřebí podle daného režimu ostrahy. Z výsledku dokazování, zejména časového sledu událostí, vyplynulo, že příslušný dozorce stanovený limit mezi kontrolami odsouzených neporušil. Pak není možné vězeňské službě klást za vinu jakékoliv zanedbání dozoru a následnou odpovědnost za poškození zdraví žalobce,“ vysvětlila Pihlíková.

Podle Chocovy právní zástupkyně se dá očekávat další rozsudek nejdříve za rok. „Jsme zklamaní,“ reagovala na verdikt odvolacího soudu.