Tento bývalý majitel pražského Discolandu Sylvie proto podal žalobu na ochranu osobnosti jak na ministerstvo spravedlnosti, pod které vězeňští dozorci spadají, tak na resort dopravy kvůli tomu, že eskortní autobusy bez pásů povolilo. Po obou shodně požadoval půl miliónu korun.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Jeho žalobu však soudkyně Dagmar Stamidisová z pražského městského soudu zamítla s tím, že Žirovnický neprokázal jakýkoli zásah do svých osobnostních práv.

Odsouzený, který si odpykává trest ve věznici Mírov na Olomoucku, přitom před soudem tvrdil, že se cítí být ohrožen, když musí absolvovat ve vězeňských autobusech stovky kilometrů bez řádného připoutání pásy.

Uváděl, že on sám je prý ve vězeňských klecích umístěných v těchto dopravních prostředcích „svázaný jako dobytek“. „Neoprávněný zásah do mých osobnostních práv spočívá v tom, že jsem každodenně ohrožován na životě a zdraví, když jsem převážen v rukou státu,“ řekl soudkyni Žirovnický.

Pokus o hromadnou vraždu?

Podle něj jde o exces zasahující do jeho práv na život, dokonce převozy vězňů v těchto autobusech nazval včera pokusem a přípravou hromadné vraždy a ublížení na zdraví.

„Všechno ale zůstalo jen v rovině úvah,“ konstatovala však soudkyně s tím, že Žirovnickému žádnou újmu nikdo nezpůsobil. Proti tomu ještě může podat odvolání k nadřízenému Vrchnímu soudu v Praze.

Autobusy, o kterých Žirovnický hovoří, jsou podle něj téměř nové, respektive vyrobené v roce 2012 a vězeňská služba jich zhruba patnáct až dvacet uvedla do provozu předloni. Ani jeden prý ale není vybaven bezpečnostními pásy, což Žirovnický považuje za protizákonné jak v ČR, tak podle evropských norem.

„Přitom jsem jimi přepravován stovky kilometrů, a nejen já, ale i tisíce dalších vězňů,“ poznamenal Žirovnický.

Dálková doprava není eskortní

Právníci obou ministerstev však jeho argumentaci jednoznačně odmítli s tím, že si plete pojmy a že převozy v takových autobusech neodporují žádným právním předpisům.

„Žalobce hovoří o pravidlech, která se vztahují na vozidla dálkové přepravy, nikoli na tyto eskortní,“ podotkl právník resortu dopravy.

Žalobce je přepravován zejména proto, že si to sám přejeprávnička ministerstva spravedlnosti

V ČR platí, že povinné bezpečnostní pásy musejí mít jen tzv. dálkové autobusy, v nichž se smí pouze sedět, kdežto v městských a příměstských toto vybavení zákonem dané není a lze v nich i stát.

Na svobodu za tři roky

A tam patří podle vyjádření ministerstva dopravy eskortní autobusy používané vězeňskou službou, takže prý povinné vybavení pásů nepotřebují. Zda s nimi dozorci jedou dvacet nebo i tři stovky kilometrů, to prý nehraje roli.

Žirovnický je mezi českými a především pražskými soudy známý tím, že podává žaloby a stížnosti na všechna možná ministerstva, úřady či policii, a to minimálně posledních deset let. „Mám zhruba asi stovku žalob, které teď běží na různých soudech,“ řekl v pátek Právu přímo v jednací síni odsouzený muž, kterému podle jeho slov chybí do konce trestu ještě tři roky.

Mimochodem právě kvůli jeho žalobám absolvuje Žirovnický drtivou většinu eskort, vesměs do Prahy, aby se mohl účastnit soudních jednání, kde se zastupuje sám.
„Žalobce je přepravován zej­ména proto, že si to sám přeje,“ upozornila na to i právnička ministerstva spravedlnosti.