Článek
„Usilujeme o to, aby bylo bez náhrady zrušeno ustanovení, na základě něhož poskytnutím peněžní pomoci oběti následně přechází nárok oběti na náhradu škody nebo nemajetkové újmy vůči pachateli na stát,“ sdělil na úterním semináři v parlamentu Jiří Kapras z oddělení trestněprávní legislativy ministerstva.
Ministerstvo nyní eviduje vůči pachatelům trestných činů přes šedesát pohledávek. Vymoci se nepodařilo ani jednu. Přitom úředně je musí spravovat deset let, než se promlčí.
Za dva roky platnosti zákona dostalo ministerstvo přes 729 žádostí od obětí o peněžitou pomoc a vyplatilo 18,5 miliónu korun. V průměru je to tak 25 tisíc na oběť, která o pomoc ministerstvo požádala. Většina poškozených o tomto nároku ale ani neví.
300% nárůst, přesto zlomek
V případě, že novela projde v srpnu vládou a od července příštího roku začne platit, by tak tyto peníze byly pachatelům rovnou odpuštěny.
To se nelíbí nevládním organizacím pomáhajícím obětem. Argumentují, že na svůj provoz musí o každou korunu bojovat, že na rok je pro ně vyčleněno šest miliónů. A pachatelům se hned ulehčí.
Jenže podle ředitele odboru odškodňování ministerstva spravedlnosti Jakuba Severy je vymáhání tak neúčelné, že samo o sobě postrádá smysl, a stojí stát více, než když nad tím mávne rukou.
Před tím, než Česko přijalo zákon o obětech trestných činů, se odškodnění vyplácelo také, ale mnohem méně. Za období patnácti let před platností zákona ministerstvo spravedlnosti proplatilo 633 žádostí v celkové výši padesát miliónů korun.
„Nárůst žádostí o odškodnění podaných oběťmi na ministerstvo je 300procentní,“ konstatoval Severa. I tak je to ale v porovnání s počtem obětí závažných trestných činů jen zlomek.