Případ se vleče už od roku 2009, kdy žena v polovině června porodila v garsonce živé dítě. Podle verdiktů soudu se narodilo zdravé, donošené a životaschopné. „Obžalovaná úmyslně přesně nezjištěným a nejméně několik minut trvajícím způsobem dítěti zakryla ústa a nos, takže bezprostřední příčinou jeho smrti, ke které došlo téhož dne v časných ranních hodinách, bylo udušení,“ stojí ve zrušených verdiktech nižších soudů.

Když za ženou do koupelny přišel její druh a otec dítěte, řekla mu, že se dítě narodilo mrtvé. Muž chtěl sice zavolat záchranku, žena ho ale přemluvila, aby to nedělal. Dítě zabalila do ručníku a nechala ho ležet na pračce, pytel s placentou pak hodila do koše. Muž druhý den ráno odešel do hospody zapíjet žal a večer se svěřil svému otci, který zavolal záchranku. Lékaři už nezbylo jen konstatovat smrt.

Žena ve své stížnosti tvrdila, že byla odsouzena jen na základě úvah soudců, které neměly oporu v důkazech. Znalecký posudek byl podle ní nejednoznačný a nebylo zřejmé, jakým způsobem mělo dojít ke smrti dítěte.

Mnoho pochybností 

„V projednávaném případě existuje mnoho pochybností o tom, co se skutečně stalo, než aby bylo možno jednoznačně konstatovat, že stěžovatelka úmyslně a při plném vědomí udusila své novorozené dítě. Je na soudech, aby uvedené pochybnosti zcela vyvrátily, nebo v souladu se zásadou v pochybnostech ve prospěch obžalované rozhodly ve prospěch stěžovatelky,“ vysvětlila verdikt mluvčí soudu Miroslava Sedláčková.

Podle ÚS v případu fakticky existuje jen jediný usvědčující důkaz, který spočívá v tom, že v době smrti novorozence u něj nebyl nikdo jiný kromě matky. „U trestného činu vraždy musí úmysl, a to i nepřímý směřovat k usmrcení člověka. Sama lhostejnost či nedbalost ve vztahu k následku nestačí k naplnění nepřímého úmyslu,“ dodala Sedláčková s tím, že provedené důkazy není možno bez dalšího interpretovat tak jednoznačně, jak to soudy učinily.