Saňák od počátku tvrdil, že chtěl příbuzného pouze postrašit a že smrtelná rána vyšla z revolveru nešťastnou náhodou při potyčce. V dovolání pachatel zopakoval, že nechtěl švagra zabít a že se bránil napadení. Soudy ve Zlíně a Olomouci prý chybovaly, když nehodnotily jeho čin, míru zavinění a pohnutky ve všech souvislostech.

Podle NS však justice shromáždila dostatek důkazů, které verzi obhajoby přesvědčivě vyvracejí. NS při odmítnutí dovolání upozornil zvláště na znalecké posudky z několika různých oborů. „Plyne z nich, že předmětná zbraň byla přiložena bezprostředně k hlavě poškozeného," stojí v usnesení. Právě poloha zbraně přímo u hlavy činí z nutné obrany nepravděpodobnou verzi události.

Muž čin omlouval agresivitou švagra

Vraždou vyvrcholily spory v rodině. Podle obžaloby švagr nejprve Saňáka na dvoře domu hrubě urážel, vyhrožoval mu zabitím a poté proti němu vykročil s nožem v ruce. Saňák utekl do svého pokoje a vrátil se s replikou perkusního revolveru a švagra střelil. Muž na místě zemřel.

Saňák tvrzení státního zástupce popíral, svůj čin omlouval švagrovou agresivitou. Podle znalce ale žádný z mužů neměl na rukou hematomy, které by svědčily o střetu. Saňák má ještě možnost podat ústavní stížnost. Musel by však argumentovat porušením základních práv.