„Opakovaně užíval karty určené k nákupu pohonných hmot do služebních aut k nákupu pro vlastní potřebu. Takto načerpal za dva roky při 1 509 odběrech pohonné hmoty v celkové hodnotě více jak 6,3 miliónu korun. I po konci jeho pracovního poměru u pošty si nechal kartu dál a ještě provedl dalších 14 výběrů v hodnotě 70 tisíc korun,“ prohlásil v obžalobě státní zástupce.

Sám Tuček před soudem svou vinu nepopíral, pouze upozornil, že rozhodně nenačerpal tolik pohonných hmot a způsobenou škodu odhal na polovinu. „Chtěl bych se omluvit poště za způsobenou škodu. Dělal jsem odběry pro vlastní potřebu, protože jsem byl v tíživé finanční situaci. Měl jsem exekuci na plat, zůstávalo mi pár tisíc měsíčně, z kterých jsem musel zaplatit alimenty, nájem a pak mi nezůstalo nic. Nic nemám ani teď, poplatil jsem nějaké dluhy, peníze nemám,“ konstatoval před soudem muž, který pracoval na brněnské poště.

Nakonec tankoval několikrát denně

Jedním dechem ale současně dodal, že k jeho činnosti ho pohnul šlendrián, který podle něj na poště panoval. „Na poště vládla anarchie týkající se platebních karet k čerpání pohonných hmot. Nikdo nevěděl, kolik jich vlastně bylo. Když jsem začal dělat na záskok vedoucího směny, upozorňoval jsem na to, ale nikoho to nezajímalo. Tak jsem si řekl, že je teda pošta tak bohatá, že to nikoho nezajímá, začal jsem tankovat a prodávat to známým za 20 korun za litr. Dělal jsem to, když jsem potřeboval peníze,“ prohlásil Tuček.

Zezačátku bral podle svých slov na firemní karty pohonné hmoty jednou týdně, s jídlem ale rostla chuť a nakonec tankoval i několikrát denně. „Když jsem na to přišel já, který tam pracoval chvíli, tak bych se moc divil, kdyby to nedělali i další lidé. Já sám vím minimálně o dvou,“ dodal Tuček. Soudce Miloš Žďárský nakonec jednání odročil, aby mohl znalec prozkoumat, zda podpisy na žalovaných odběrech skutečně patří jen Tučkovi.