O tom, jak Kydalkův senát argumentuje, již Právo podrobně informovalo. Za amnestii podle něho odpovídá podle Ústavy vláda, a ta ji tedy měla před vyhlášením alespoň projednat. To se však nestalo.

„Jestli podle Ústavy premiér spolupodepisuje amnestii prezidenta, což je podmínka její platnosti, a zároveň za tento podpis předsedy vlády nese (odpovědnost) vláda jako celek, není možné, aby věc nebyla ve vládě vůbec projednána,“ stojí v Kydalkově návrhu, který na svém webu zveřejnil Ústavní soud.

„Byť odpovědnost vlády za rozhodnutí prezidenta o amnestii může být pouze odpovědností politickou, devalvuje postup pana předsedy vlády, který s rozhodnutím prezidenta o amnestii ze dne 1. ledna 2013 ani s jeho faktickou existencí předem neseznámil ostatní členy vlády, legislativní proces potřebný k příjetí takového rozhodnutí takovým způsobem, že jej činí nicotným,“ napsal zkušený trestní soudce ve svém podání.

Premiér bez názoru?

Kydalkův senát si nadto rýpl i do premiéra Petra Nečase (ODS). Ten v minulosti uvedl, že amnestie je výsostným právem prezidenta, a předseda vlády podle ústavních zvyklostí svým podpisem pouze potvrzuje, že není v rozporu s právním pořádkem. Soudce ale s názorem, že premiér neměl možnost ani právo kontrasignaci odepřít, nesouhlasí.

„Je nutné mít na zřeteli, že pokud by předseda vlády měl dle ústavního pořádku České republiky pouze bezmyšlenkovitě podepsat jakékoli rozhodnutí, které mu prezident republiky předloží, byl by ve své podstatě pouze zhuštěn do osoby bez vlastního názoru, která mechanicky předloženou listinu podepíše, převezme za ní odpovědnost, ale buď neví, co listina obsahuje, nebo jej to nezajímá,“ uvedl v návrhu Kydalka.

Z hlediska ducha Ústavy i zásad, na nichž spočívá demokratický právní stát, by šlo podle něho „přinejmenším o právní nonsens“.

Amnestie podle Kydalky významně zasáhla nejen do života stíhaných, ale i poškozených, kterým prý podstatným způsobem ztížila a často i znemožnila možnost domoci se náhrady škody i morální satisfakce.

„Zde lze poukázat např. na kauzu spojenou se společností H-System a.s., jak je soudu známo z úřední činnosti, kde valná většina poškozených do dnešního dne neobdržela na náhradě škody vůbec ničeho,“ píše Ústavnímu soudu Kydalka. Případ vytunelovaného H-Systemu dobře zná, neb jej sám rozhodoval. Vrchní soud v Praze již v důsledku amnestie rozhodl o zastavení stíhání tří bývalých vrcholných představitelů H-Systemu.

Problematický článek II.

V rozporu s Ústavou je podle Kydalkova senátu přinejmenším článek II. amnestie Václava Klause, týkající se zastavování neskončených trestních kauz, v nichž trestní stíhání trvá déle než osm let a horní hranice sazby nepřekračuje deset let. Porušuje údajně Listinu základních práv a svobod, například rovnost účastníků v soudním řízení, právo na projednání bez průtahů a také vlastnické právo.

Soudce odmítá, že by v samotné kauze Chvalovský nepostupoval dostatečně rychle.

„Jestliže ve věci, která má asi 50 tisíc stran, soud od nápadu obžaloby rozhodne věc do 8 měsíců, jde o dobu přiměřenou rozsahu a složitosti věci. Dovolíme si říci, že jde o dobu spíše velmi krátkou. Poškozený v této věci (konkrétně jde o Komerční banku a.s.) uplatnil náhradu škody ve výši cca 1,4 miliardy korun bez úroků. Nemožností projednání věci před trestním soudem se však jeho šance na získání alespoň zlomku náhrady škody oddaluje do neurčita. Obdobná situace však nastává i v jiných trestních kauzách, které již byly, nebo budou, zastaveny,“ stojí v Kydalkově návrhu.

Trestní senát také odkázal na nález Ústavního soudu, v němž se mimo jiné praví, že „vždy je nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na konkrétních skutkových zjištěních“, a že „podstatou uplatňování veřejné moci v demokratickém právním státě je princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci“.

„Tento postup pak měl být nepochybně aplikován již při samotných úvahách o vyhlášení amnestie a při její konstrukci. Namísto toho však bylo zcela mylně postupováno dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva, jejíž obsah se v žádném případě neshoduje s tím, co bylo deklarováno při objasňování důvodů amnestie,“ uvedl Kydalkův senát.

Zřejmě v narážce na opakovaná vyjádření Hradu, který se odvolával na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva s tím, že dobu řízení přesahující šest let pokládá za nepřiměřenou.

Chvalovský a další čtyři lidé čelí obžalobě ze stamiliónových úvěrových podvodů na Komerční bance z konce 90. let. Trestní senát pod vedením Kydalky za to v červnu 2011 uložil Chvalovskému deset let vězení, zbylým čtyřem mužům pak 6 až 8 let nepodmíněně.

Podle tehdejšího verdiktu si obžalovaní nabrali od banky úvěry za skoro 1,5 miliardy a předstírali, že budou financovat své obchody. Místo toho jimi údajně spláceli hlavně předchozí dluhy. Vrchní soud v Praze loni prvoinstanční rozsudek zrušil a případ vrátil k novému projednání městskému soudu. Kydalkův senát po vyhlášení amnestie řízení v kauze přerušil a případ předal Ústavnímu soudu.