"Nebylo prokázáno, že se žalovaný skutek stal,“ řekl předseda senátu Tomáš Bouček. Z hlediska zavinění podvodu je podle soudce důležitým argumentem předpoklad, že pachatel pojme už v samém počátku úmysl a také to, že někoho uvede v omyl a toho využije. To se v tomto případu neprokázalo.

Prodej domu v Karlových Varech

Vše se točí kolem prodeje nemovitosti v Karlových Varech. Zámožná Ruska měla zájem o koupi domu patřící firmě T. A. A. Company, za kterou Naratauov jednal. Prodej měl být uskutečněn přes realitní kancelář Fenix reality, jejíž jednatelé jsou právě Šoulej a Karel Janda, který byl v případu také obžalován, ale soud ho viny zprostil.

Miroslav Šoulej (s brýlemi).

Miroslav Šoulej (vlevo)

FOTO: Patrik Biskup, Právo

Objekt nabídli Anně Kurepinové ze společnosti Irina Company za částku 55 miliónů korun. Ta měla být uhrazena prostřednictvím tří smluv o rezervaci a následně kupní smlouvou. Od cizinky si Naratauov se Šoulejem nechali zaplatit na svá soukromá konta rezervační poplatky ve výši 15 miliónů korun zřejmě v domnění, že celý obchod proběhne bez problému, a tyto peníze brali za jakousi „odměnu“ na úkor T. A. A. Company.

Rezervační poplatek na soukromé účty

Jenže Ruska si koupi později rozmyslela a chtěla zpět své peníze z rezervačních smluv. Vrácenu dostala jen část. Podle státní zástupkyně Ireny Kondrové Šoulej s Naratauovem vypracovali plán, jehož cílem bylo vylákat od poškozené rezervační poplatky a už je nevrátit.

„Ty totiž neměly být započteny na úhradu kupní ceny,“ upřesnila Kondrová. Přitom z obsahu rezervačních smluv, které nechal Šoulej Rusce podepsat, jasně vyplývá, že složené rezervační poplatky slouží jako jistina pro společnost T. A. A. a budou na její účet v den splatnosti převedeny.

„Neztotožnili jsme se s názorem státní zástupkyně, že obžalovaní od počátku celé transakce měli v úmyslu vylákat pro sebe rezervační poplatky. Nemohli totiž předpokládat, že zájemkyně o koupi nemovitosti od smlouvy odstoupí. To učinila o své svobodné vůli, nebyla k tomu donucena obžalovanými například tím, že by ji záměrně uvedli v omyl,“ prohlásil Bouček.

Že na rezervačních smlouvách bylo odlišné číslo účtu, není podle Boučka z pohledu trestně právního rozhodné. „Ani samotná Irina Company se tím necítila být podvedena,“ dodal Bouček.

Vlastník společnosti T.A.A Company Amantay Dandygulov vypověděl, že Naratauov se Šoulejem jednali za jeho zády.

Svalovali vinu jeden na druhého

„Je pravda, že jsem Naratauova pověřil, aby na dům našel nějakého kupce. Chtěl jsem za něj alespoň 35 miliónů korun. O tom, že existuje zájemce a že už s ním byly uzavřeny nějaké rezervační smlouvy, jsem neměl ani tušení. Dozvěděl jsem se to až po zatčení Naratauova. Když ho pustili, chtěl jsem po něm, aby peníze Rusce vrátil. Začal mi vyhrožovat, že má koupenou zdejší policii a dostane mě do vězení. Pak mi také vzkázal, že si domlouvá zločince z moskevské mafie a ti že se mnou skoncují,“ prohlásil Dandygulov.

Šoulej s Naratauovem svalovali vinu jeden na druhého. Poté, co Ruska oznámila, že od kupní smlouvy odstupuje, Naratauov podle Šouleje na to odmítl přistoupit a bránil se rezervační poplatek vrátit.

Dvacet miliónů pro svou potřebu

„Já jsem peníze ruské klientce vrátil, vyjma částky 1,3 miliónu, která byla součástí smlouvy o narovnání za neuskutečněný prodej,“ prohlásil Šoulej.

Jinak ale celou záležitost vidí Naratauov. „Šoulej mi řekl, že nemovitost prodáme za 35 miliónů korun, ale ve skutečnosti se ji chystal prodat za 55 miliónů. Těch dvacet miliónů si chtěl nechat pro sebe,“ prohlásil Kazach.

Podle něho mu Šoulej peníze z rezervačních smluv posílal na účet přítelkyně. „Neupozornil mě ale na to, že tyto peníze bych neměl utrácet. Já jsem je začal využívat pro další stavby a opravy nemovitostí,“ uzavřel Naratauov.