Podobných nešťastných událostí, kdy malé děti v nestřeženém okamžiku spadnou do vody a začnou se topit, je každé léto velké množství. Přitom u dětí stačí zpravidla opravdu malá chvilka a neštěstí je na světě.

Ale zpět k dramatickým okamžikům, při kterých přes deset profesionálů ze záchranného systému bojovalo úspěšně o život malé dívky. O případu informovala v těchto dnech středočeská záchranná služba.

Jedete k dvouletému dítěti, jedná se o stav po tonutí, na místo jede také sanitní vůz z Říčan a posíláme vrtulník.výzva z dispečinku linky 155

Vysílačka na stanovišti záchranářů v Jesenici u Prahy se ozvala před čtvrtou hodinou odpoledne 30. března. Chraplavě se ozval hlas dispečerky linky 155 s informací, kterou žádný záchranář neslyší rád: „Jedete k dvouletému dítěti, jedná se o stav po tonutí, na místo jede také sanitní vůz z Říčan a posíláme vrtulník.“ Lékař Petr Miko, sestra Renata Sklenářová a řidič Martin Kuba okamžitě spěchali do zásahového vozu. Začal nesmlouvavý boj s časem.

Telefonicky asistovaná resuscitace

Mezitím dispečerka tísňové linky radila po telefonu mamince Lucky, jakým způsobem má provádět nepřímou masáž srdce a dýchání z úst do úst. Posádka spěchala na místo, její členové museli počítat s nejhorším.

„Cestou jsem kontroloval náš baby-bag, kde je vše, co potřebujeme k zásahu u dětí. Tiše jsme si přeříkávali, co kdo bude dělat, až tam dorazíme. Ve vzduchu bylo napětí, tak trochu typické, když jedete na dítě. Jde o to, že si nemůžete dovolit selhat a musíte jít za vlastní maximum,“ vzpomíná na cestu lékař Petr Miko.

Řidič chtěl protlačit plynový pedál podlahou

Vypadalo to, že chtěl řidič protlačit plynový pedál skrz podlahu, v rychlosti málem minul i odbočku z hlavní silnice, je slyšet skřípění brzd a spálená guma. Posádka byla na místě za pět minut.

Na místě už byla sanitka z Říčan, promodralá a promočená Lucinka ležela na studené dlažbě chodníku před domem. V bezvědomí a bez dechu. Říčanští už prováděli resuscitaci. Lékař holčičce zajistil dýchací cesty a do dětské nožičky navrtal speciální vstup, protože kvůli vážnému stavu dívky nebylo možné dát infuzi klasickou cestou do žíly.

Další oživování před předáním do nemocnice

Maminka Lucky seděla v té chvíli na zemi a odevzdaně pozorovala počínání záchranářů. Po dvaceti minutách se začal dívčin stav zlepšovat, objevily se první spontánní dechy. Po chvíli je slyšet přistávající vrtulník.

„Lucinku jsme připravili k transportu. Všichni chápali citlivost situace, ani náznak afektovanosti, žádné nervózní zvyšování hlasů,“ řekl Petr Miko. Později se jesenická posádka dozvěděla, že ještě těsně před předáním Lucinky v motolské nemocnici na ARO, museli kolegové z letecké znovu pokračovat v resuscitaci. Moc šancí Lucce nikdo nedával.

Za posledních 10 let jsem nebyl svědkem ničeho tak krásného, jako když se podaří dítě vyrvat ze spárů smrti.zasahující lékař

„Poslední, co si z místa pamatuji, když jsme odjížděli, jsou dvě malé bílé dětské botičky v usychající louži, kde Lucinka před tím ležela. Nikdo se o ně nezajímal,“ dodal Miko. Celý zásah záchranářů na místě trval přesně jednu hodinu.

O dva týdny později volal lékař do motolské nemocnice a ptal se na dívčin stav. Nemohl uvěřit tomu, že o den dříve byla propuštěna v dobré kondici domů.

12 lidí pro jeden dětský život

„Za posledních 10 let jsem nebyl svědkem ničeho tak krásného, jako když se podaří dítě vyrvat ze spárů smrti a postavit ho zpět do života skoro bez škrábance,“ řekl Miko.

Na záchraně malé dívky se podílelo nejméně dvanáct lidí, a to matka, dispečerka linky 155, pět záchranářů ze dvou sanitních vozů, dva záchranáři a pilot letecké záchranné služby, lékař a sestra z oddělení ARO v nemocnici.