Jak se provádí identifikace těla po pěti měsících od zmizení?

Já samozřejmě nevím, co se našlo, takže mohu poskytnout jen obecné informace, jaké bych dal i studentům na přednášce. Záleží na tom, zda byly nalezeny kosterní pozůstatky nebo i měkké tkáně. Tělo po pěti měsících může vypadat různě. Identifikace se může provádět podle různých identifikačních prvků. Ovšem například morfologické rysy tváře zachovány nebudou.

Jak dlouho zkoumání trvá?

Různé stopy se zkoumají různě dlouho.

Analýza DNA?

Řádově týden, možná dva. Není to hotové za odpoledne jako v Kriminálce Las Vegas. Kdyby znalci neměli na starost nic jiného než jediný případ, pak by se dalo hovořit o dnech.

Nepochybně se snadno rozezná tělo dítěte od těla dospělého člověka. S jakou přesností se dá ohledáním určit věk?

Věk se dá zjistit velice přesně, například podle výbrusu zubu. Dále podle obliterace lebečních švů, podle srůstu lebečních švů a podle osifikace chrupavek. A samozřejmě podle růstu kostí, vývinu kostry. Věk lze jen z kosterních pozůstatků zjistit řádově na roky, lze tedy říci, že jde o deseti-, dvanácti- nebo patnáctiletou osobu.

Situační mapa oblasti

Situační mapa oblasti, kde bylo nalezeno tělo pohřešované dívky.

FOTO: Právo

Jakou metodou jsou těla nejčastěji ztotožňována?

Nejčastější je identifikace podle chrupu. Většina lidí má nějaký zubařský záznam a forenzní stomatologie je nejběžnější metodou. I při hromadných nehodách nebo neštěstích, jako byla vlna tsunami, je tato metoda nejrychlejší a přitom spolehlivá a levná.

Otisky prstů asi nepřicházejí v úvahu, protože chybí srovnávací materiál, a netuším, jak může vypadat kůže na prstech. Vodítkem může být i stopa po nějakém chirurgickém zákroku, zlomená kost nebo jiný markant na svalově-kosterním aparátu. Pak zbývá analýza DNA.

Ta není bezpodmínečně nutná?

Není. Navíc je poměrně dost náročná a drahá, takže se vždycky nejprve využívají rychlejší a levnější cesty. Laici si myslí, že se DNA zkoumá vždycky. Ono to je skutečně spolehlivé, ale například u živelních katastrof typu tsunami v Indonésii se analýza DNA používala jen v 10 procentech případů, zbytek identifikací se prováděl podle otisků prstů, zubů a dalších markantů.