Horváth vraždil krátce poté, co se vrátil z posledního výkonu trestu. Osudného květnového dne se vloupal do bytu svého kamaráda, kde ukradl CD. Nepodařilo se mu je ale prodat, rozhodl se proto zajít za důchodkyní, kterou znal.

"Soud má za to, že obžalovaný se do přízemního bytu dostal pravděpodobně oknem a překvapil ženu v koupelně, a protože potřeboval peníze, napadl ji. Podle znalců byl útok veden velkou intenzitou do důležitých částí těla. Byl to útok pro ženu velmi bolestivý, doprovázený intenzivním strachem o život," uvedl předseda senátu Přemysl Špicar.

Ženě zasadil šest ran nožem do krku, břicha a hrudníku, následně ji ještě ve vaně topil. Oběť zemřela na vnitřní krvácení. Potom Horváth byt prohledal a odcizil z něho například dřevěný kříž, růženec, rtěnky, snubní prsten, hodinky, rukavice či mražené maso včetně malé finanční hotovosti, vše v hodnotě 3770 korun.

Bezcitný agresor

Znalci také uvedli, že v Horváthově případě se jedná o disharmonickou osobnost, ale v době spáchání činu měl plně zachované rozpoznávací i ovládací schopnosti a příčinou jeho konání nebyl žádný afekt. Jedná se o mentálně retardovaného jedince s IQ v pásmu debility, s cholerickým temperamentem a agresivními rysy, vyznačující se bezcitností, amoralitou a agresivitou.

"Už jako s dítětem v mateřské školce byly s Horváthem problémy. Byl destruktivní, nebezpečný pro okolí, vyznačoval se těžkými poruchami chování, proto byl většinou vychováván ústavně. Prognóza znalců o převýchově jsou pesimistické, náprava a resocializace jeho osoby jsou podle nich nemožné. Zároveň s ohledem na vysoký věk oběti, její intenzivní strach před smrtí i fakt, že obžalovaný zaútočil proti nahé ženě, což svědčí o zákeřnosti útoku, vedl soud k uložení výjimečného trestu. Přitěžovalo mu i to, že byl již několikrát trestán pro majetkovou trestnou činnosti," zdůraznil P. Špicar.

Rozsudek zatím nenabyl právní moci, neboť zatímco státní zástupkyně se vzdala práva na odvolání, Horváth si ponechal lhůtu na rozmyšlenou.