Podle spisu měl v září 2003 muž u sebe doma svléci tehdy šestiletou dceru a spolu se svou přítelkyní ji osahávat. Když holčička křičela, měl jí muž podle žaloby zakrýt ústa rukou a pokračovat ve svém počínání. Na tom se měla aktivně podílet i žalovaná žena.

Původní senát tehdy oba uznal vinnými a odsoudil je k šesti a pětiletému vězení. Vrchní soud ale verdikt v roce 2007 zrušil a vrátil zpět k projednání. Tentokrát dospěl senát v jiném složení k jinému závěru, neboť bez pochyb nebylo prokázáno, že byl skutek opravdu spáchán.

„Oba žalovaní od počátku svoji vinu popírali s tím, že vše je vykonstruováno matkou dítěte, která nechtěla, aby se dítě stýkalo se svým otcem. Celou kauzu pak provázela řada rozporů, došlo proto na opětovné vyšetření Aničky, kdy znalci z oboru gynekologie potvrdili porušení panenské blány dítěte. Jak se to stalo, kdo jí to a kdy způsobil, není zcela jasné. Jediným přímým důkazem tu byla jen výpověď dívky, u níž ale znalkyně zpochybnila její věrohodnost a nevyloučila ani návod ze strany matky,“ uvedla v odůvodnění předsedkyně senátu Iveta Zítková s tím, že sama matka je konfliktní osobou, jak se přesvědčil sám soud.