„Během jedné minuty mě donutili zastavit na dálnici, během další zmlátili do bezvědomí a ukradli kufřík se zlatem za tři milióny. Za ty dvě minuty mi zničili život. Škodu budu totiž musel celou uhradit, uvedl Hejna.“

Až do konce života prý bude přemýšlet o tom, zda vše mohlo dopadnout jinak. Úterní den pro něj začal jako kterýkoliv jiný. Chtěl obcházet své klienty a nabízet jim zlaté šperky, které mu do komisního prodeje poskytla jistá zlatnická firma.

S kufříkem zlata se nejprve stavil v centru Prahy a část zboží prodal majiteli jednoho zlatnictví, cizinci, se kterým obchodoval podle svých slov poprvé.

Hodinu nato už mířil se zbožím po dálnici do Zlína. Krátce za Prahou si však všiml, že už asi pět kilometrů za ním jede stále stejné auto, černý terénní vůz, zřejmě jeep či cherokee, snad s pražskou poznávací značkou.

Chytil se do pasti

Černý vůz do něj u Mirošovic ve 120kilometrové rychlosti najednou dvakrát zezadu narazil. „Začal jsem brzdit, on mě předjížděl a najednou mě zboku úplně zašprajcoval a natlačil mě ke kraji silnice. Zastavil jsem, on vylezl ven a řekl mi, že jsem mu odřel bok auta,“ vybavoval si včera Hejna.

V tu chvíli prý vůbec nic nenaznačovalo tomu, že jej muži z druhého auta chtějí oloupit. Kdyby to prý tušil, za každou cenu by se snažil ujet, třeba i v protisměru.

Hejna podle svých slov chtěl nejprve všechno s neznámým vyřídit přes okno svého vozu. Protože si ale nebyl jistý, zda při předjíždění jiného auta do černého vozu skutečně neťuknul, vystoupil. To byla jeho osudová chyba.

Neznámému řidiči chtěl ukázat, že on je tím poškozeným, že má nabouranou zadní část své fabie. Místo toho prý ale poslechl druhého muže, který ho zavolal, aby se šel podívat na odřený bok terénního vozu.

„Zahráli perfektní divadlo. Jeden dělal, že telefonuje, a ptal se, na jakém kilometru stojíme. Ten druhý mu říkal, že policii nemusí volat, protože ta škoda na jejich autě nebude ani sto tisíc. Sežral jsem jim to i s navijákem,“ přiznal Hejna, který až dosud jezdil po svých pravidelných cestách neozbrojený.

„Šel jsem k němu a už jsem dostal dvě rány. Po té první, kdy mě trefil pěstí na levý spánek, jsem klekl, dostal jsem na stejné místo druhou a pak mě ještě asi dvakrát kopl do obličeje. To už jsem neustál,“ připomněl si znovu kritický okamžik Hejna.

Pomohl mu náhodný řidič

Další minuty si nepamatuje. Zůstal s těžkým otřesem mozku ležet v bezvědomí na silnici. Útočník, který podle něj stejně jako jeho spolujezdec mluvil plynně česky, zmizel neznámo kam. Policie po pachatelích zatím marně pátrá.

Hejna si z té doby matně vybavuje jen to, že se opakovaně pokoušel vstát, motal se, až skončil v příkopě. Tam jej našel kolemjedoucí řidič, který zavolal policii a sanitku. „Nevím, kdo to byl, ale rád bych jej našel a poděkoval mu za záchranu,“ podotkl Hejna.

Z auta mu lupiči ukradli kufřík se 7,5 kilogramu zlatých řetízků, přívěsků a náramků. „Vzali mi i osobní věci, ale co je zajímavé, další kufřík se zhruba 33 kily stříbra tam nechali,“ uvedl Hejna.

Škodu musí zaplatit sám

Loupež podle něj mohla být na něčí objednávku, i když uloupené zlato prý nebude lehké prodat. Jednotlivé kousky totiž mají na sobě punc firmy, od které Hejna zboží dostal na prodej.

Pachatelé tedy budou muset punc odstranit a tím zlato výrazně znehodnotí. „Jestli za kilo dostanou sto tisíc, tak budou rádi. I když i to je taky dobré,“ míní Hejna.

„Samozřejmě nechci nikoho obviňovat, ale ten den jsem byl poprvé u toho zlatníka, původem kosovského Albánce, a prodával mu hodinu před loupeží nějaké zlato. On se mě ptal, jestli nemám stříbro, a já řekl, že jen zlato. Teď mně ta souvislost dochází, proč mi pak vzali jen zlato. Protože si mysleli, že stříbro nemám,“ naznačil Hejna.

Nechce prý tvrdit, že za loupeží musí stát právě onen cizinec. Je prý také možné, že jej někdo jiný sledoval v obchodě nebo přes výlohu v okamžiku, kdy zlato z kufříku prodával.

Šperky přitom patří společnosti, která je Hejnovi svěřila do komisního prodeje. Protože zboží nebylo pojištěné, bude muset Hejný celou škodu firmě uhradit.