Hlavní obsah
Vladimír Kalivoda s jedním ze svých vnuků. Foto: archiv Vladimíra Kalivody

Nad rakovinou vyhrál, ale covid ho málem dostal

Třiašedesátiletý Vladimír Kalivoda, někdejší dlouholetý starosta Kanic na Brněnsku, je přesvědčený, že mu pomohl vrátit se zpět do života ivermektin, lék, kolem kterého se v posledních dnech strhla v Česku ostrá mediální mela. Bez zábran a s velkým díkem lékařům vzpomíná už doma na chvíle, kdy postižený halucinacemi balancoval v brněnské Fakultní nemocnici u svaté Anny na pokraji smrti.

Vladimír Kalivoda s jedním ze svých vnuků. Foto: archiv Vladimíra Kalivody
Nad rakovinou vyhrál, ale covid ho málem dostal

Pak se jeho stav začal rychle zlepšovat, až se po dvou dnech léčby mohl znovu nadechnout z plných plic. „Naštěstí jsme měli ivermektin k dispozici, tak jsme jej pacientovi mohli podat. Rychle se zotavil natolik, že mohl být propuštěn do domácího léčení,“ řekl Právu, jako by o nic zvláštního nešlo, primář Michal Rezek.

Nevím, jestli mě ivermektin zachránil, ale určitě mi velice pomohl
Vladimír Kalivoda

„Byla to pro mne těžká zkouška,“ vzpomíná Vladimír Kalivoda.

Plynou z toho pro něj dva závěry: „Bezpečnostní opatření mají svůj smysl a je naprosto nezodpovědné je brát na lehkou váhu. Za druhé je nutné dát šanci i novým lékařským přístupům. Nevím, jestli mě ivermektin zachránil, ale určitě mi velice pomohl. Urychlil moji léčbu, když už jsem byl v hrozném stavu,“ argumentuje.

Koronavirem se nakazil před vánočními svátky, nejspíš na návštěvě u dcery. Když se mu zvýšila teplota, začal kašlat a za žádnou cenu si nebyl schopen pořádně odkašlat, bylo mu jasné, že o žádnou „chřipečku“ nepůjde.

V minulosti vyhrál boj s rakovinou, a to dokonce tak úspěšně, že byl vyřazen z evidence onkologických pacientů. Zároveň ale bojuje s nemocemi srdce. O boji s nemocemi tedy ví své a jen tak něčeho se nezalekne. Ale přiznává, že ho koronavirus srazil na kolena.

Teploty mezi 37,5 až 38,5 stupně Celsia, neschopnost si odkašlat, hubnutí způsobené celkovým nechutenstvím a také poruchy spánku. O deseti dnech, které prožil před podáním ivermektinu, hovoří jako o době, kdy „byl zcela mimo sebe“.

Teď už se cítí dobře. Tedy v podstatě dobře, protože se stále při pohybu zadýchává a po poledni si musí jít na chvíli lehnout, aby si odpočinul. „Neumím diskutovat o tom, jak využít či nevyužít ivermektin. Tomu já nerozumím. Já jen vím, že jsem náhle dostal šanci ještě si svých dvou vnoučků užít, a jsem za to nesmírně šťastný,“ uzavírá.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků