Očima Saši Mitrofanova: V akváriu s mloky

Muž ze staré školy by možná nevydržel a na žákově hlavě by přistálo zaucho. Slovo je použito záměrně, aby to dotyčný lépe pochopil. Autorem slov, která zazněla včera v Čau lidi, je totiž premiér vlády ČR, proslulý mikromanažer, best in zeměpis Andrej Babiš.

Pár hodin předtím vyvracel týž muž informaci z Otázek Václava Moravce, že se chystá odvolat z funkce ministra zdravotnictví Jana Blatného. Prý to není pravda. Za prvé uvidíme. Ze stejných úst už vylétlo tolik tvrzení, která se ukázala věrohodná ve stejné míře, v jaké cedník udrží vodu, že důvěřovat Andreji Babišovi jen tak, jak se věří čestnému člověku, může jen ňouma.

Určitě si vzpomínáte: nepůjdu do politiky, nebudu kandidovat do Sněmovny, budu kandidovat jako poslední na kandidátce, nechci být premiér, nevím, komu patří Čapí hnízdo, budu osobně rozvážet respirátory… Já zas nechci vyplýtvat omezený prostor článku vyjmenováním podobných kejklí. Ani nekonečných průšvihů této věčně faulující vlády, jako je například tento.

Za druhé je docela jedno, jestli Blatného odvolá, nebo neodvolá, jestli tam jmenuje Romana Prymulu, nebo nejmenuje, jestli tuto funkci obsadí sám, nebo neobsadí. Jediný rozdíl by mohl spočívat v tom, že bez Prymuly v čele zdravotnictví máme šanci, že nám nebude nucen ruský Sputnik V bez možnosti volby vakcíny, kterou budeme oočkováni. Přeháním? Ale kdeže.

Tyto personální změny nebo jejich absence mě nezbaví dlouhodobého dojmu, že pokaždé, když zřím někoho z vlády, nemohu se zbavit pocitu, že nahlížím do obrovského akvária s kalnou vodou, v němž se pomalu pohybují mloci. Tu se ke špinavému tlustému sklu z druhé strany přiblíží hlava Karla Havlíčka a dlouho a bezúčelně otevírá ústní dutinu, z níž lezou bubliny slov. Nebo se mihne Jan Blatný, kterému stále padá rouška. Tu a tam lze zahlédnout další členy posádky, mezi nimiž vyniká „trochu nacionalista“ Miroslav Toman či vždy připravený ke všemu Jan Hamáček.

Vážené spoluobčanky, vážení spoluobčané! Chcete-li získat návod k přemýšlení, proč teď musíme civět na toto akvárium, čtěte prosím geniálního českého spisovatele. Karel Čapek popsal, jak lidé vytáhli mloky z nicoty a jak je vyzbrojili proti sobě. Pokud knihu někdo nečetl, prozradím, že to skončilo hodně blbě nejen pro Čechy, Moravu a Slezsko, ale pro celý svět.

Týká se to především vás, slušňáci Povondrové.