Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Pane vachmajstr, vy jste hlava!

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Ve středu byl den veselí na Twitteru. Dokonalý vtip, jehož se zároveň sám stal terčem, se povedl Andreji Babišovi. Umístil tvít se svou fotografií, kde sděloval slovem i obrazem, že se dostavil na jednání sněmovních výborů, ale ty že se nekonají, tedy že se pod vedením současné vládní koalice ve Sněmovně rozjíždí neuvěřitelný binec a poslanci nechodí do práce.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Byl by to trefný opoziční špílec, kdyby poslanec Babiš chodil do práce a věděl, že se kvůli obstrukcím opozice žádný výbor konat nemůže, neboť běží jednání celé Sněmovny.

A že jeho povinností je být tam, ne bloudit jako zmatený dědeček sněmovními chodbami a prskat vzteky.

Jenže Babiš už dříve napsal na Twitter: „Nejsem idiot, jak si někteří myslí.“ Přikláním se k tomuto upřímnému vyznání. Není idiot. Dělá to schválně, protože má cíl. Oslovit. Koho? Pojďme to rozebrat.

Pomůžeme si k tomu epizodou z filmu, kterou zná v Česku kdekdo. Závodčí říká vachmajstrovi v Putimi: „Pane vachmajstr, vy jste hlava!“

Samozřejmě že vachmajstr žádná hlava není. Je to uťáplý úředníček, který stát, jemuž slouží, nepokládá za svůj a jen se podřizuje pravidlům světa tak, jak jim rozumí.

On sám je malý, ale přece jenom pán (nad závodčím a četníkem), jenže nad ním je spousta dalších pánů a on jen musí sklapnout kufry. Je ale závodčí na četnické stanici v Putimi idiot, když říká, že vachmajstr je hlava? Není.

Jen dodržuje pravidla hry, jak je chápe: nad ním už jsou jenom páni, ti řídí svět, on svobodný není, tak podkuřuje nejbližšímu pánovi, aby bylo líp.

Babiš apelem, o kterém musí vědět, že je mimo mísu, mrká na ty svoje voliče, kteří nepokládají stát vedený Fialovou vládou za svůj, svět chápou jako místo, kde nad nimi stojí spousta pánů, oni se musí podřídit a rádi by někomu rozbili hubu, někteří by rádi někoho dostali na šibenici.

To není nic, co by neobsáhla definice české společnosti od Mikuláše Beka z roku 2015.

Stručně: české plebejství má dvě tváře. První z nich je plebejství lokajské, které se sklání před vrchnostmi či despociemi, s chutí nedodržuje a obchází společenská pravidla či zákony, když se nikdo nedívá nebo je zaručena beztrestnost.

České plebejství ale má i druhou stránku, jíž je plebejství svobodné, které se osvobodilo prací a vzděláním.

Pod Babišovými a Okamurovými křídly bují plebejství lokajské. Kdo chce vědět, jak se obyvatelé tohoto druhu stávají základem totality, si může posloužit myšlenkami Hannah Arendtové.

Reklama

Výběr článků

Načítám