Hlavní obsah
Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček

Očima Saši Mitrofanova: Levandulová pod náporem kdysi svěžího vánku

Alexandr Mitrofanov Foto: Milan Malíček
Očima Saši Mitrofanova: Levandulová pod náporem kdysi svěžího vánku

Seznam Zprávy slibuje i další pokračování debaty prezidentských kandidátů (bez Miloše Zemana, který si zařídil monology jinde). Ale po zhlédnutí prvního kusu zde si myslím, že zázračné změny v chování aktérů nastanou stěží a že je tato část dostatečně výživná.

Taky se musím přiznat, že mě vede lehký šok, který jsem na začátku této debaty utrpěl. Když vás něco zarazí, chcete to ze sebe dostat. Někdo mluví, já holt píšu. A jak rád říká jeden můj dobrý známý, já píšu vždycky vážně, jen kromě případů, kdy si dělám srandu.

Takže vážně (nebo srandovně?): zažil jsem poprvé, že se v debatě mužů, z nichž každý chce být hlavou státu, tedy kandiduje do výsostně politické funkce, ptá jeden aspirant druhého, jak se rodí text písničky, kterou mají s manželkou tolik rádi. A ten, jehož se ptá, je mírně vykolejen a chtěl by otázku více na tělo nežli takové pohlazení. Vzduchem se šíří levandulová vůně, Jiří Drahoš se však nespokojí s vysvětlením Michala Horáčka a trvá na odpovědi na druhou část otázky, dosti teda už na tělo: Jak dlouho komponování textu takové písničky trvá? Opona.

Ne že by později nedošlo také na témata, která podobné debatě přísluší. Nejzajímavější z hlediska výkonu prezidentské funkce, která zahrnuje reprezentaci státu v zahraničí, byly postoje jednotlivých kandidátů k Rusku jako případnému největšímu bezpečnostnímu riziku pro Českou republiku. Jiří Drahoš byl znovu originální.

Zatímco Michal Horáček (a také Pavel Fischer a Marek Hilšer) jasně deklaroval, že odpovědí na tuto otázku je ano, je to největší riziko, a od jiných zaznělo třebas ne, ale s odklonem od konkrétních států k jevům jako bída, chudoba nebo terorismus, Drahoš vytáhl jinou zemi: Severní Koreu. Vypadá to, že spolupracoval-li s poradci na mezinárodní politiku, posléze přece jen usoudil, že je příliš nepotřebuje, protože má vlastní hlavu.

Při vší úctě k Pavlu Fischerovi, Marku Hilšerovi a Vratislavu Kulhánkovi, do druhého kola se zjevně nedostanou. Kdo by měl větší šance z tria Drahoš – Horáček – Topolánek? Zatím favorizují průzkumy Drahoše. Ale levandulová má nevýhodu: dokáže ji rozfoukat i kdysi svěží vánek.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Články autora

Ten navíc má dost sil na to, aby se opřel do Horáčka, který studuje a vstřebává informace a podněty. Ale když Topolánek pravdivě říká, že všechno, co Horáček teprve studuje, on už zažil téměř na prezidentské úrovni, vánek zesiluje. Expremiér se totiž jako jediný z pelotonu tváří, že na Hrad jde, protože mu po právu patří. Druhý takový je Zeman.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků